Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Barack Obama – americký život

Jedinečná životní cesta Baracka Obamy a jeho úspěšná prezidentská kampaň otevřely v politice USA novou kapitolu. Prezident Obama, první afroamerický prezident Spojených států, přináší životní příběh, který se od všech dosavadních amerických vůdců liší. Syn rodičů dvou různých ras, Keňana a bělošky ze samého středu Ameriky, vstoupil do povědomí národa svým kladně přijatým proslovem na národním sjezdu Demokratické strany v roce 2004, ve stejném roce, kdy byl zvolen do Senátu USA za stát Illinois.
O pouhé čtyři roky později stanul v čele startovního pole těžkých vah demokratických kandidátů, aby si zajistil nominaci své strany pro volební klání o Bílý dům a zvítězil v prezidentských volbách nad republikánským kandidátem senátorem Johnem McCainem.

Svým vytříbeným řečnickým projevem, výmluvností a inspirativní rétorikou, schopností podchytit nadšení mladých voličů a promyšleným využitím internetu jako nástroje předvolební kampaně byl Obama vskutku kandidátem 21. století. Během kampaně Obama zdůrazňoval dvě hlavní témata: změnu způsobu, jakým Washington tradičně řídil národní záležitosti, a výzvu, aby se Američané bez ohledu na ideologické, sociální a rasové rozdíly spojili pro společné dobro.

„Není liberální Amerika a konzervativní Amerika – jsou jen Spojené státy americké,“ prohlásil Obama ve svém projevu na demokratickém národním sjezdu v roce 2004. „Není černá Amerika a bílá Amerika a latinská Amerika a asijská Amerika; jsou jen Spojené státy americké. … Jsme jeden národ, všichni přísaháme věrnost naší hvězdám a pruhům, všichni bráníme Spojené státy americké.“


Mladá léta

Obamovi rodiče pocházeli ze zcela odlišných prostředí. Matka, Ann Dunhamová, se narodila a vyrostla v malém městečku v Kansasu. Když se její rodina přestěhovala na Havajské ostrovy, setkala se s Barackem Obamou starším, keňským studentem, kterého jako stipendistu přijala Havajská univerzita. V roce 1959 se vzali a 4. srpna 1961 se v Honolulu narodil Barack Obama mladší. O dva roky později Obama starší svou novou rodinu opustil, nejprve kvůli univerzitním studiím na Harvardu a poté kvůli práci vládního ekonoma doma v Keni. Mladý Barack Obama se znovu setkal se svým otcem jen jednou, ve věku deseti let.
 
Když bylo Obamovi šest, matka se znovu provdala, tentokrát za manažera indonéské ropné společnosti. Rodina se přestěhovala do Indonésie a Obama chodil čtyři roky do školy v hlavním městě Jakartě. Nakonec se vrátil na Havaj a navštěvoval tam střední školu, přičemž bydlel u prarodičů z matčiny strany.

Ve své první knize Dreams from My Father (Sny od mého otce) Obama popisuje tuto část svého života jako období, kdy procházel více než jiní zmatky dospívání a kdy se snažil vyrovnat s příslušností ke dvěma různým rasám, jež tehdy byla ve Spojených státech ještě stále poměrně neobvyklá. Jeho kořeny v černošské i bělošské kultuře mu možná pomohly získat širší obzor, který později vnesl do politiky a který nachází porozumění pro různé úhly pohledu.

„Barack má neuvěřitelnou schopnost shrnovat zdánlivě protichůdné skutečnosti a nacházet v nich souvislosti,“ řekla jeho bývalá spolužačka Cassandra Buttsová reportérce časopisu New Yorker Larrise MacFaquaharové. „Pochází to z toho, když chodíte domů, kde vás vychovávají běloši, a pak vyjdete ven do světa, kde vás ostatní vnímají jako černocha.“

Obama na dva roky odjel z Havaje, aby navštěvoval Occidental College v Los Angeles. Později se odstěhoval do New Yorku a v roce 1983 získal na Kolumbijské univerzitě akademický titul Bachelor of Arts. V jednom projevu z roku 2008 Obama popsal své úvahy z té doby takto: “… od doby, kdy jsem absolvoval univerzitu, jsem byl posedlý bláznivou myšlenkou – že budu pracovat na té nejnižší úrovni a dosáhnu změny.“


Výzva k veřejné službě

Při hledání své identity a smysluplného směru života Obama následně opustil svou práci finančního publicisty u mezinárodní poradenské společnosti v New Yorku a vydal se v roce 1985 do Chicaga. Tam pracoval jako komunitní organizátor pro sdružení místních církví v městské oblasti South Side, chudinské afroamerické čtvrti, na kterou těžce dolehla transformace hospodářství z výrobního centra na odvětví služeb.

„Právě v těchto čtvrtích se mi dostalo nejlepšího vzdělání, jaké jsem kdy měl, a právě tady jsem pochopil skutečný význam své křesťanské víry,“ líčí Obama o mnoho let později v projevu, v němž oznámil svou kandidaturu na úřad prezidenta.

 

Obama dosáhl v této práci některých hmatatelných úspěchů, když obyvatelům čtvrti South Side umožnil ovlivňovat otázky, jako je hospodářská obnova, odborná příprava na zaměstnání a řešení ekologických zátěží. Za svůj hlavní úkol v roli komunitního organizátora však považoval to, aby napomohl zapojení běžných občanů do úsilí, které mělo v procesu směřujícím zdola nahoru vytvářet místní strategie řízení politického a hospodářského rozvoje.

Po třech letech této činnosti Obama došel k závěru, že aby dosáhl skutečného zlepšení v těchto sužovaných komunitách, je třeba působit na vyšší úrovni, a to v oblasti práva a politiky. Proto začal navštěvoval právnickou fakultu Harvardské univerzity, kde vynikl tím, že byl zvolen prvním černošským prezidentem prestižního Harvard Law Review a v roce 1991 absolvoval s vyznamenáním.

S tímto diplomem „Obama mohl dělat cokoli chtěl,“ poznamenal David Axelrod, který pracoval jako strategický poradce Obamovy prezidentské kampaně. Obama se vrátil do svého nového domovského města Chicaga, kde se jako právník věnoval občanskoprávní problematice a vyučoval ústavní právo na Chicagské univerzitě. V roce 1992 se oženil s Michelle Robinsonovou, další absolventkou právnické fakulty Harvardské univerzity, a pracoval na registraci voličů v Chicagu, aby pomohl demokratickým kandidátům, jakým byl například Bill Clinton.

S odhodláním pokračovat ve veřejné službě se Obama v roce 1996 rozhodl pro svou první kandidaturu na volenou funkci a získal křeslo senátora státu Illinois za Chicago. V mnoha ohledech byly tyto volby logickým pokračováním jeho dřívější činnosti komunitního organizátora a Obama v nich přinesl do své vize politiky ve značné míře tentýž široký obzor – vnímání politika jakožto člověka, který umožňuje občanské aktivity na místní úrovni a buduje široké koalice.

„Všichni Afroameričané, kteří hovoří pouze o rasismu jako překážce našeho úspěchu, se hluboce mýlí, pokud zároveň nechápou širší ekonomické síly, které vytvářejí ekonomickou nejistotu pro všechny pracující – bělochy, latinoameričany a asiaty,“ řekl tehdy. K legislativním úspěchům během dalších osmi let ve státním senátu patří kampaň za finanční reformu, snížení daní pro chudé pracující a zlepšení státního systému trestní justice.


Před celým národem

V roce 2000 Obama poprvé kandidoval do Kongresu USA, když se neúspěšně ucházel o křeslo ve Sněmovně reprezentantů, které do té doby zastával demokrat Bobby Rush z Chicaga. Sklíčený svou jasnou prohrou s protikandidátem Rushem ve vnitrostranických primárkách a ve snaze najít prostor pro své působení, jež by přesahovalo rámec zákonodárného orgánu státu Illinois, získal svou manželku Michelle pro myšlenku, že se zúčastní voleb do Senátu USA jako poslední pokus „hop nebo trop“, pokročit v politické kariéře.

Volby do Senátu USA v roce 2004 ve státě Illinois se rok před svým konáním proměnily v urputnou bitvu, když dosavadní republikánský senátor Peter Fitzgerald oznámil, že nebude kandidovat na své znovuzvolení. V primárních volbách svých stran se o nominaci na kandidaturu do senátorských voleb ucházelo sedm demokratů a osm republikánů. Nominaci Demokratické strany si s přehledem zajistil Obama, když získal větší podíl hlasů – 53 procent – než všichni jeho straničtí oponenti dohromady.

Protože republikáni měli v té době ve stočlenném Senátu USA jen nejtěsnější většinu 51 křesel, demokraté přikládali senátorskému volebnímu klání v Illinois zásadní význam pro své šance získat v listopadu senátní většinu znovu na svou stranu (podařilo se jim to však až v roce 2006). Snaha podpořit Obamovu kampaň prostřednictvím významné úlohy na stranickém sjezdu, Obamovy dobře známé řečnické dovednosti a velmi příznivý dojem, který Obama už dříve udělal na demokratického prezidentského kandidáta Johna Kerryho, zpečetily rozhodnutí zvolit Obamu za hlavního řečníka stranického sjezdu.

Obamův projev, pronesený jeho vzletným, vybroušeným jazykem, o potřebě překonat stranické rozpory a jeho výzva k „politice naděje“ namísto politiky cynismu, nejen nadchly účastníky sjezdu, ale vynesly Obamu do popředí zájmu národních médií jako vycházející hvězdu Demokratické strany. Ve volbách do Senátu toho roku na podzim pak s převahou zvítězil, když získal 70 procent hlasů voličů. Třebaže k tak drtivému volebnímu vítězství nepochybně přispěl téměř úplný rozklad mezi republikány, Obamovo vítězství bylo svým způsobem impozantní, protože vyhrál v 93 z celkového počtu 102 volebních krajů státu a hlasy bělošských voličů získal v poměru více než dvě ku jedné.

Obamova pověst politika nového druhu, který je schopen překonat tradiční rasové rozdělení, vytrvale rostla. V Obamově profilu zveřejněném v časopisu New Yorker publicista William Finnegan, který si povšiml Obamova talentu „bystře vstoupit do řeči svého protějšku“, napsal, že „Obama se domluví ve všech amerických nářečích“. Obama nabídl své vlastní vysvětlení, proč dokáže oslovit bílé voliče.

„Já ty lidi znám,“ řekl. „Jsou to moji prarodiče. … Jejich způsoby, na co jsou citliví, jejich smysl pro dobré a špatné – to všechno je pro mě naprosto blízké.“

V senátu si Obama připsal další volební rekord stejně jako celé liberální křídlo Demokratické strany. Kritika války v Iráku byla jedním z jeho poznávacích znamení, a to už od dob projevu v roce 2002, tedy ještě před začátkem války, kdy varoval, že jakýkoli vojenský zásah by vycházel „ne z principu, ale z politiky.“ Usiloval také o zpřísnění etických standardů v Kongresu, zlepšení péče pro válečné veterány a zvýšené využití obnovitelných paliv.


Kandidátem na prezidenta

Dlouhá kampaň před primárkami Demokratické strany v roce 2008, kdy probíhaly vnitrostranické volby prezidentských kandidátů nebo nominační sjezdy ve všech 50 státech, byla historická hned v několika ohledech. Mezi kandidáty na prezidentský úřad se sice Afroameričané nebo ženy už v minulosti objevili, ale tentokrát byli hlavními uchazeči o kandidaturu žena a Afroameričan.

Když se začal připravovat Barack Obama a sedm dalších uchazečů o nominaci Demokratické strany na prezidentské volby, průzkumy veřejného mínění Obamu dávaly vytrvale na druhé místo za domnělou favoritkou, newyorskou senátorkou Hillary Clintonovou. Obama však v této fázi souboje velmi úspěšně získával nadšené stoupence, zvláště mezi mladými lidmi, zdola vytvořil celonárodní organizaci pro volební kampaň a zajistil si pro svou kampaň finanční sbírky prostřednictvím internetu.

 


Jelikož Hillary Clintonová měla známější jméno, dobře fungující volební stroj a podporu čelních představitelů Demokratické strany na úrovni států, Obamův tábor přišel s novou strategií jak tyto výhody potlačit: zaměřit se na státy, které delegáty vybírají na nominačních sjezdech strany, a ne v primárních vnitrostranických volbách, a soustředit se na menší státy, které tradičně ve všeobecných volbách volily republikány. Tento přístup těžil ze systému poměrného zastoupení Demokratické strany – hlasy delegátů sjezdu v každém státu se udělují zhruba v poměru odpovídajícím procentu získaných hlasů daného kandidáta – na rozdíl od systému Republikánské strany, kde se hlasy většiny nebo všech delegátů stranického sjezdu udělují vítězi v každém státu.

Strategie se vyplatila při prvním nominačním sjezdu v Iowě 3. ledna 2008, kdy Barack Obama neočekávaně zvítězil nad Hillary Clintonovou. Výhra v Iowě znamenala obrat; jak napsal deník Washington Post, „porážka Clintonové… změnila průběh klání, když se Obama zapsal jako její hlavní rival – jediný kandidát s poselstvím, organizačními schopnostmi a finančními zdroji, který dokázal ohrozit její přední pozici.“

Strategie se vyplatila znovu na „Velké úterý“ (Super Tuesday) – s datem 5. února, kdy proběhly souběžně volby ve 22 státech – když souboj s Clintonovou dopadl nerozhodně a Obama vzal útokem venkovské státy na západě a jihu Spojených států. A ještě jednou se vyplatila, když Obama během února zvítězil v deseti po sobě následujících soubojích, čímž upevnil svoje vedení v počtu získaných hlasů, který pak Hillary Clintonová už nedokázala stáhnout.


V prezidentském úřadu

Barack Obama patří k nejmladším prezidentům USA. Narodil se na konci období populační exploze 1946-1964 a je také prvním prezidentem, který dospěl v 80. letech, což samo o sobě mohlo předznamenávat změnu. Atmosféra v níž vyrostl byla výrazně odlišná od sociálně bouřlivých 60. let, která utvářela světonázor starších příslušníků této generace. Jak sám Obama kdysi řekl o prezidentských volbách v letech 2000 a 2004, v nichž se utkali kandidáti z mnohem dříve narozené části této generace, „občas jsem měl pocit, jako bych se díval na psychodrama o poválečné generaci – příběh založený na nevyřízených účtech a plánech pomsty osnovaných někdy dávno na několika univerzitách – které se hraje na národním jevišti.“

Publicistka časopisu New Yorker Larissa MacFarquharová přišla s teorií, proč je Obama znatelně přitažlivý i pro tradiční zastánce odlišných politických linií. „Obamovo hlasování patří k nejliberálnějším v Senátu,“ píše, „ale Obama vždy dobře působil i na republikány, snad proto, že mluví o liberálních cílích konzervativním jazykem.“

„Svým pohledem na historii, svou úctou k tradici, svým skeptickým postojem, že svět lze změnit, ale velmi, velmi pomalu,“ píše autorka, „je Obama hluboce konzervativní.“

Prezident Obama dokázal v americké politice vstoupit na pole neorané. Jeho kandidatura přišla přesně v době, kdy mnozí Američané nabyli přesvědčení, že jejich země potřebuje zásadní změnu kurzu. Politický komentátor deníku Washington Post E. J. Dionne možná trefně shrnul neobyčejně šťastnou shodu mezi Obamovou kandidaturou a americkým duchem doby, když napsal:

Imperativem dne byla změna, nikoli zkušenost. Největší silou volební rétoriky razance, nikoli promyšlenost detailu. Slibem nejcennějším čisté odříznutí minulosti, nejen pouhý návrat k lepším časům.

 

zdroj: http://czech.prague.usembassy.gov/prezident_barack_obama.html

Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011