Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Česká literatura 60. – 90. let 19. století (Májovci, Ruchovci, Lumírovci)

Období Bachova absolutismu (snaha zlikvidovat český národní život), české měšťanstvo se dostává k penězům, strana se dělí na Mladočechy (revoluční) a Staročechy (konzervativní); vznikají spolky Sokol, Hlahol (zpěv), Spolek pro založení ND, Svatobor; založeny deníky Národní listy, časopisy Čas, Lumír, otevřeno Prozatímní divadlo, začala stavba ND; nová generace je proti historičnosti, rozvoj publicistiky; hudba: Smetana, Dvořák; umění: Ženíšek, Mánes, Aleš, Hynajs; sochaři: Vágner, Myslbek

Májovci (50. – 70 léta) – vydali almanach Máj, hlásili se k odkazu Máchy (ne k romantismu), originální, básníci – chtěli dostat literaturu na světovou úroveň, navazují na NO, ale kritizují ho – nové myšlenky – Národ + svět – spojit národ s okolním světem, příklon k realismu, zajímala je skutečnost, sociální problémy obyčejných lidí; Vítězslav Hálek, Jakub Arbes, Jan Neruda, Adolf Heyduk, Karolína Světlá, Rudolf Mayer (+ starší Karel Sabina, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová)


Vítězslav Hálek – vedle Nerudy hlavním představitelem Májovců, básník, prozaik, dramatik, kritik, žurnalista, studoval Akademické gymnázium, redaktorem v Národních listech, oženil se, měl děti, ale zemřel mladý; od začátku byl považován za největšího básníka doby; popis prostředí venkova, lyrická melodičnost, optimismus (kontrast s Nerudou), harmonická tvorba: Poezie: milostná, osobní, intimní, inspirace přírodou, oslava národu a umění: Alfred (lyricko-epická, ve stopách Máje), Pohádky z naší vesnice (sbírka, ironické epické příběhy z vesnice); V přírodě (rodný kraj, symbolický význam – rozpor klidu se společnosti, příroda); Večerní písně (sbírka, optimismus, láska, sentimentalismus); Próza: Na Statku a v chaloupce (bohatý statek x chaloupka); Poldík rumař; Muzikantská Liduška; Král Vukašín (drama, historické, zahájení Prozatímního divadla)


Karolína Světlá – romány měly emancipační náboj, hlavní hrdinkou žena, konflikt láska x morální povinnost, inspirace z Podještědí, idealismus a realismus, sebeobětování, návrat k přírodě, první dokázala naspat román: Kresby z Ještědí, Poslední paní Hlohovská, Zvonečková královna (román z josefínské doby), Vesnický román (první, nešťastné manželství – muž se zamiluje do služky, ta nechce rozbít rodinu, odchází), Kříž u potoka (mravní konflikt), Kantůrčice, Frantina, Černý Petříček, První Češka (pražské prostředí)


Jakub ArbesRomaneta (próza, 2 vypravěči, fantastický příběh): Svatý Xaverius, Newtonům mozek, Ďábel na skřipci, Ukřižovaná


Jan Neruda – vůdce májovců, publicista, fejetonista, kritik, žil v Praze na Malé Straně, živil se jako žurnalista (deník Čas, Hlas, Národní listy), podpis trojúhelník, starý mládenec; po Máchovi velký básník, sociální balada, realistický pohled se satirickými a ironickými prvky, zájem o městské prostředí i nižší vrstvy: Žerty hravé i dravé – strach z dětí, dával dary, aby to zamaskoval; Hřbitovní kvítí – sbírka, smrt, samota, pesimistická (autorova chudoba, nešťastná láska); Knihy veršů – skeptické uvažování, sociální balady, význam doceněn později, několik částí, balady Před frontou milosrdných a Dědova mísa; Písně kosmické – důvěra ve vědecké bádání a budoucnost, důraz na poznání, úspěšné; Balady a romance – reakce na 80. léta, záměna těchto žánrů, náměty biblické, legendární, národní; Zpěvy páteční – vydány posmrtně, hořká poezie, beznaděj nad národem; Arabesky – próza, povídková kniha, lidé z okraje společnosti; Povídky malostranské – různé postavy spojené místem, vážný i humorný tón


Ruchovci (škola národní) – okolo almanachu Ruch (vydán na počest položení základního kamene ND), ideje národního obrození, historismus, slovanská vzájemnost, vlastenectví, tradice, oslava venkova, idealizace národa (S. Čech, J. V. Sládek, E. Krásnohorská, A. Jirásek)


Lumírovci (škola kosmopolitní) – okolo časopisu Lumír, návaznost na Májovce, povznést literaturu na světovou úroveň, čistá krása bez myšlenkových pochodů, „umění do světa„, „umění pro umění“, mnoho překladů, složitá tvorba, orientace na západ (J. V. Sládek, J. Vrchlický, E. Krásnohorská, J. Zeyer)


Svatopluk Čech – proslulý básník, poezie vrchol ruchovců, redigoval Květy, nejznámější autor humoresek (Losos mého pradědečka); Lyrika: Jitřní písně, Nové písně – lyrické sbírky, patos, politika, vlastenectví; Písně otroka – politické, alegorie, motivy otroka a otrokáře (práva dělnictva); Epika: veršované eposy, alegorie, i historie: Evropa (alegorie, loď na moři); Slavie – loď=Evropa, posádka se hádá, loď se potopí; Hanuman – opičí král, kriticko-alegorický epos; Ve stínu lípy, Lešetínský kovář (báseň, rozsah eposu) – idealizace venkova, sociální „romány“, kritika společnosti; Próza (humorná, satirická): Výlet p. Broučka do měsíce (pan Brouček z Prahy na měsíci); Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století – husitská Praha


Eliška Krásnohorská – mluvčí ruchovců, proti kosmopolitismu lumírovců, překladatelka, kritička, básnířka (Z máje žití, Ze Šumavy, K slovanskému jihu), libreta k Smetanovým operám


Josef Václav Sládek – reflexní lyrika, vlastenectví, příroda, osobní názory; básník, překladatel (Shakespeare); nejprve ruchovec, později lumírovec; 2 roky v USA; střídmost verše, Ohlasová poezie – návaznost na folklor, personifikace štěstí, jednoduchost, dialogy: Americké obrázky – fejetony posílané do Národních listů; Básně; Jiskry na moři (osobní lyrika, nářek nad ztrátou manželky); Na prahu ráje; Sluncem a stínem (dokonalejší verš, vnímání společenských otázek i života, positivismus); Světlou stopou; Selské písně a české znělky; dětská poezie (jako první): Zlatý máj, Zvonky a zvony, Skřivánčí píseň


Jaroslav Vrchlický (Emil Frýda) – přední lumírovec, překladatel, kritik, vzal si dceru své přítelkyně, následující generací kritizován, úsilí o světovost literatury, 270 titulů, 40 her: Osobní a společenská lyrika: Sny o štěstí, Poutí k eldorádu, Pojmy a rozmary, Okna v bouři; Epická poezie: Zlomky epopeje – epické sbírky, inspirace od Huga, vývoj lidstva, samostatné; Bar Kochba (židovská historie); Selské balady (venkov); Formalistní poezie: Sonety samotáře, Hudba v duši; Drama: Noc na Karlštejně, Hippodamie (trilogie, hudba od Fibicha, řecká mytologie); Eklogy a písně: Hudba v duši, Čarovná zahrada, Dni a noci (radost)


Julius Zeyer – lumírovec, básník, dramatik, výjimečný, matka židovka, otec měšťan, hodně cestoval, popis tragédie jedince, ovlivnil nastupující generaci (novoromantismus): Próza: Jan Mária Plojar (zkáza Prahy); Ondřej Černsev; O věrném přátelství Amise a Amila (rytířská Francie, idealizace, gotika); Dům U Tonoucí hvězdy – novela, ohrožení civilizace, filozofické úvahy); Tři legendy o krucifixu (mytologizující, tři povídky, Samko pták); Poezie (epické básně, novoromantické pocity): Vyšehrad, Čechův příchod (rozsáhlé), Karolinská epopeja (Karel Veliký), Ossianův návrat, Trojí paměti Víta Choraze (vyznání, syntéza);
Drama: Radůz a Mahulena (pohádky, hrána v ND, melodrama (hudba Suk a Fibich), archaismy, metafory – působí vznešeně)

 

zdroj: http://gymplak.cz/

Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011