Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Eduard VI. Tudor

Eduardův otec král Jindřich VIII. (1491-1547) je velice známou historickou osobností. Není snad ani třeba připomínat jeho šest manželek, z nichž dvě poslal na popraviště, jedna zemřela, s dvěmi se rozvedl a teprve poslední, ta nejšťastnější ho přežila. Tím však výčet jeho skutků rozhodně nekončí. Většinou nebral ohled ani na rodinná pouta a posílal na popraviště své příbuzné, kteří se provinili pouze tím, že stáli prostě příliš blízko trůnu na to, aby je Jindřich VIII. mohl tolerovat. Tak skončila například stará hraběnka ze Salisbury nebo vévoda z Buckinghamu. A Jindřich VIII. měl pouze jediného syna. Také musel dlouho čekat na jeho narození. S první manželkou Kateřinou Aragonskou měl sice pět dětí, ale jediná dcera Marie přežila.
Ostatní se buď narodili mrtví anebo zemřeli v kojeneckém věku. Jindřich Kateřinu zapudil a nezachránil ji ani fakt, že byla tetou císaře Karla V. Následovala Anna Boleynová. Ani ta neměla větší štěstí. Porodila králi dceru Alžběta, ale syna potratila. Šla na popraviště. Jen několik dnů po její smrti se Jindřich znovu oženil. Tentokrát s Jane Seymourovou. Ta mu konečně porodila vytouženého syna. Jane Seymourová pocházela z anglické šlechtické rodiny a u dvora žila jako dvorní dáma královny Anny Boleynové. Vypadala něžně, skromně a naivně, ale za tím vším se skrývala veliká ctižádostivost. Králi se líbila tolik, že si z ní udělal svoji milenku. Když zjistil, že je s ním těhotná, rozhodl se, že se s ní ožení. Zbavil se tedy Anny Boleynové a konala se svatba. O několik měsíců později mu porodila syna Eduarda. O dvanáct dní později 24. října 1537 však ve svých dvaceti osmi letech zemřela…


Eduard se narodil 12. října 1537 v Hampton Court. Jeho otec byl radostí bez sebe. Vždyť na následníka musel čekat dlouhých dvacet osm let! Pravda, Jane Seymourová při porodu zemřela, ale hlavní je přece syn. Jindřich VIII. měl však veliké obavy, aby Eduard nenásledoval svou matku do hrobu. V princových pokojích se tedy musely dodržovat přísné hygienické podmínky. Třikrát denně se oplachovali stěny a podlahy! To byl na tehdejší dobu veliký pokrok. Lidem se to sice zdálo přehnané, ale vzpírat se Jindřichovi VIII. se nikdo neodvážil. V šesti letech začal se studiem. Eduarda vychovávali v protestantské víře a tu také po celý svůj krátký život vyznával. Jeho učitelé byli: Richard Cox, dr. John Cheke, William Grindal, John Belmaye, mistr Randolph, Philip von Wilder, William Thomas a Roger Ascham. Princ se musel učit řečtinu, řecká a římská klasická atická díla, Písmu svatému, dějinám, zeměpisu, francouzštině, němčině, hraní na loutnu, politice a státnickému umění, společenskému chování, šermu, jízdě na koni a pravidlům lovu a honitby.


Eduard se však neučil sám. Bylo s ním ještě několik jeho vznešených vrstevníků. Mezi ně patřil třeba Henry Brandon (jeho bratranec), lord Henry z Hastingsu, Robert Dudley a dokonce i Eduardova sestřenice lady Jane Greyová. Eduard byl velmi chytrý a inteligentní a bavilo ho se učit. Proto mu nedělalo potíže zvládnout vše, co po něm jeho učitelé požadovali. Velmi si prý rozuměl se svou příbuznou lady Jane Greyovou. Oba byli protestanti a oba rádi studovali. Občas se vídal se svou sestrou Alžbětou, kterou měl také docela rád a už méně se svou druhou sestrou Marií. S tou už si tolik nerozuměl, protože Marie byla zatvrzelá katolička a mimoto byla o hodně let starší.

S Eduardovým zdravím to však bylo už horší. Od malička postonával, a protože byla lékařská věda na velmi špatné úrovni (na všechna onemocnění a zranění se používaly všeléky pouštění žilou a klystýry), panovaly obavy, že by následník trůnu mohl zemřít. Jindřich VIII. se rozhodl znovu oženit. Manželství s Annou z Cleves se však moc nevydařilo a král ho ani ne po roce nechal zrušit. Nutno podotknout, že jeho manželka byla pouze ráda. Pak se oženil s Angličankou Kateřinou Howardovou. Jenomže ta byla svému o mnoho let staršímu manželovi nevěrná a bohužel pro ni se na to přišlo. Musela položit svoji hlavu na popravčí špalek. Následovala poslední manželka Kateřina Paarová, se kterou se Jindřich VIII. oženil v roce 1543. S tou jedinou se malý princ trochu sblížil. Byla to protestantka a velmi vzdělaná. Dokonce zařídila, aby prince vychovávali někteří reformovaní učitelé.

28. ledna 1547 zemřel král Jindřich VIII. Bylo mu padesát pět let… Novým králem se stal teprve devítiletý chlapec. Vládla za něj regentská rada v čele s Eduardovým strýcem vévodou ze Somersetu. Pro mladého krále se však mnoho nezměnilo. Musel se dál hodně učit a hlavně poslouchat. Somerset musel čelit jedné z nejvážnější domácí krizi v dějinách Británie. Bohatí lidé totiž začali zjišťovat, že je pro ně mnohem výhodnější chovat ovce (ze kterých mají vlnu, kterou pošlou do Flander, kde se vyrábějí prvotřídní látky na šaty a podobně) než na svém panství pěstovat nějaké plodiny.

 Spousta půdy (zejména obecní, kterou tito bohatí lidé ve velkém a lacino skupovali, a kterou tolik potřebovali chudáci, protože na ní pásli svoji jednu krávu nebo kozu) se přeměnila ve velké pastviny. A to znamenalo také méně pracovních příležitostí. Protože, kde dřív pracovalo na polích mnoho lidí, byl teď pouze jeden ovčák se svým psem. Bohatí byli ještě bohatší a chudých přibývalo. Proti tomu samozřejmě začali hlasitě protestovat kněží, kteří nikdy nevynechali jedinou záminku k ohnivým kázání proti vládě. Proti králi reptat nemohli, protože byl ještě příliš mladý, aby za to mohl nést nějakou odpovědnost, a proto se všechna kritika sesypala na hlavu vévody ze Somersetu. Dokonce došlo k několika rebeliím, které však vždy byli úspěšně potlačeny. Somerset však neměl podporu ani v regentské radě. Dokonce ani ve vlastní rodině! Zájmy jeho bratra Thomase se totiž naprosto lišily od těch jeho.

Thomas Seymour byl velice ctižádostivý člověk a pro sebe samotného nepočítal s ničím menším než s královským trůnem. Nejdříve se chtěl oženit s Eduardovou starší sestrou princeznou Marií, které bylo v té době třicet jedna let a byla velmi zatvrzelou katoličkou. Její otec ji však určil jako druhou v následnictví. Takže, kdyby Eduard VI. zemřel, Marie by se mohla stát anglickou královnou. Jenomže Thomas Seymour měl smůlu. Marie by se za něj neprovdala ani náhodou. Byla si dobře vědoma své královské krve a nikdy by si nevzala nikoho jiného než opět královského prince. A mimoto se podle poslední vůle svého otce bez souhlasu královské rady ani provdat nemohla. Stejné to bylo s mladší princeznou Alžbětou. Té bylo v té době čtrnáct let a Thomasovi se zdála ještě atraktivnější než její sestra. Byla mladší, protestantského vyznání, král ji měl rád a mnohem hezčí. Když ani u ní neuspěl (ale tam za to mohl spíše nesouhlas rady než nesouhlas Alžběty), rozhodl se, že se ožení s nejbohatší ženou v zemi, trojnásobnou vdovou a především královnou - vdovou Kateřinou Paarovou.

Ta byla do Thomase Seymoura bláznivě zamilovaná, a proto pochopitelně se svatbou mileráda souhlasila. Sňatek se však musel uskutečnit samozřejmě tajně. Pak už protesty královské rady nebyly nic platné, protože Kateřina Paarová veřejně oznámila, že čeká se svým manželem dítě. U Kateřiny žila v té době i princezna Alžběta. A Thomas Seymour ji začal zcela zjevně svádět. Jediný, kdo si ničeho nevšiml, byla jeho manželka, která považovala Alžbětu za pouhé dítě. Takže Seymour chodil princeznu ráno klidně bez rozpaků budit (lidé tehdy spali nazí), a jednou dokonce Kateřina Paarová Alžbětu držela, zatímco Thomas Seymour z ní strhával šaty. Nakonec však i Kateřina procitla.

Jednoho dne totiž nachytala Alžbětu se svým manželem, jak se líbají. Alžběta samozřejmě musela okamžitě odjet a byl z toho veliký skandál. Povídalo se dokonce, že je Alžběta je se Seymourem těhotná… Klepy rozhodně neumlčel fakt, že Kateřina o několik měsíců později při porodu zemřela. Teď se zase pro změnu říkalo, že Thomas Seymour svou ženu otrávil, aby se mohl oženit s princeznou Alžbětou, a že čekal jenom na to, až se Kateřině narodí jejich dítě. (mimochodem to dítě beztak nebyl syn, ale pouze dcera, kterou pojmenoval Marie). Thomas Seymour se skutečně chtěl s Alžbětou oženit a skoro "ve dne v noci" naléhal na královskou radu, aby mu ten sňatek povolili. Jenomže měl (bohužel pro něj) smůlu. Nakonec se v zoufalství odhodlal k poslednímu kroku. Rozhodl se sám zajít za svým synovcem králem. Jenomže se dostal pouze do předpokoje.

Tam proti němu vyběhl králův lovecký pes, který ho chtěl kousnout. Thomas Seymour se pochopitelně pokoušel bránit a psa zastřelil. To však neměl dělat, protože tímto činem přesně nahrál do karet svému bratrovi a svým nepřátelům, kteří ho obvinili, že chtěl zabít krále a uvěznili ho v Toweru. Nezůstal tam dlouho. V lednu roku 1549 byl popraven.

Ale vévodovi ze Somersetu se "bratrovražda" nevyplatila. Staré moudré přísloví tvrdí, že "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě". V Somersetově případě se to splnilo téměř doslova. Ještě v tom samém roce byl o post lorda protektora připraven Johnem Dudleyem (otec budoucího oblíbence královny Alžběty I. Roberta Dudleye z Leicesteru), který sám sebe nejprve jmenoval hrabětem z Warwicku a později vévodou z Nothumberlandu. Somerset nejdříve zasedal v opozici, ale pak skončil v proslulém vězení Toweru také. Roku 1552 stejně jako jeho bratr Thomas položil hlavu na popravčí špalek.

Ve svých rukou nyní měl veškerou moc vévoda z Nothumberlandu. Ale jeho pozice nebyla jednoduchá. Protože na dlouhý život krále Eduarda VI. by nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. Mladý král byl pořád nemocný a slabý. A po něm by na trůn měla usednout jeho starší sestra Marie, která Nothumberlanda nesnášela, protože jí zakazoval sloužit její katolické mše (což však dělala stejně).

Lord protektor nejdříve uvažoval o tom, že by místo Marie na trůn dosadil její nevlastní sestru princeznu Alžbětu, které bylo v té době devatenáct let, ale ta to moudře odmítla. Nothumberland se tedy pokusil o poslední zoufalý plán. Když ležel Eduard VI. na smrtelné posteli vyčerpaný po záchvatu, donutil ho Nothumberland podepsat listinu, ve které mění následnictví určené Jindřichem VIII. Vylučuje obě své sestry a svou dědičkou a tím pádem i budoucí královnou jmenuje svou sestřenice lady Jane Greyovou. Jane byla provdaná za Nothumberlandova nejmladšího syna Guiliforda (byla tak "nadšená", když si ho musela vzít, že ji rodiče museli přinutit bitím a dokonce z toho onemocněla).

Eduard VI. 6. ledna 1553 ve svých patnácti letech zemřel. Mohl být největším z Tudorovců, protože se zajímal o vědu i umění, ale bohužel měl od malička příliš chatrné zdraví, takže se toho nedožil.

Po Eduardově smrti byla královnou prohlášena jeho sestřenice lady Jane Greyová, ale Nothumberlandovi se plán na záchranu nepodařil, protože byl v celé zemi příliš nenáviděn. Prostý lid podpořil princeznu Marii, která se posléze stala královnou Marií I. Lady Jane Greyová proslula jako "devítidenní královna", která byla v roce 1554 i s manželem popravena. Předtím ji Marie nechala uvěznit v Toweru. Ani Nothumberland se nezachránil. I on byl popraven. Královna Marie sice zpočátku měla sympatie svého lidu na svojí straně, ale brzo je ztratila. V zemi se už příliš zažilo reformované náboženství a Marie se svým katolicismem nemohla slavit úspěch. Sice nechala spoustu protestantů upálit jako kacíře, ale vyneslo jí to pouze přezdívku "Blood Mary" (="Krvavá Marie").

Pak se provdala za svého příbuzného Filipa II. Španělského, za což byla ještě více nenáviděna. Dvakrát si myslela, že je těhotná, ale vždycky to byl planý poplach. Marie zemřela všemi opuštěná a nenáviděná po pěti letech vlády. Po ní nastoupila na trůn poslední z dětí Jindřicha VIII. Alžběta, která se po letech strádání a ústrků stala jednou z nejlepších a nejslavnějších anglických královen.

Eva Taterová
Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011