Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Homo economicus - Člověk ekonomický

 (Josef Zemánek, 2007) První pravěcí předchůdci dnešního člověka se na naší planetě objevili přibližně před třemi až deseti milióny lety. Ačkoliv se již od samého počátku existence mnohými svými vlastnostmi a dovednostmi odlišovali od ostatních tvorů obývajících jejich okolí, stylem svého života se jim až nápadně podobali. Lidé byli sice inteligentnější než zvířata, dokázali spolu komunikovat a spolupracovat mnohem lépe, než tomu bylo v případě celé řady živočichů, rozvíjela se u nich složitá rodinná struktura a o několik stovek tisíc let později dokonce i smysl pro umění, stále jim však chyběla jedna vlastnost, bez níž byli odsouzeni k tvrdému životu v "jeskyni", k lovu a ke strachu, který jim naháněla dravá zvěř, zima a nedostatek potravy.
Touto chybějící vlastností, a nebo přesněji řečeno schopností, byla schopnost lidí navzájem obchodovat. Nebyla to tedy schopnost vyrábět kamenné nástroje nebo schopnost rozdělávat oheň, která definitivně odlišila člověka od zvířete, ale schopnost dokázat spolu navzájem uzavírat nejrůznější typy obchodů. Okamžik, ve kterém spolu dva pravěcí lidé uzavřeli první vzájemnou "obchodní dohodu", bychom mohli téměř bez nadsázky označit za okamžik, ve kterém lidstvo začalo "objevovat" a následně i ve svůj prospěch využívat první ekonomické zákony.

Pravěcí lidé neměli samozřejmě o nějakých ekonomických zákonech ani ponětí. Přesto se začali chovat v souladu nimi. Metodou "pokus omyl" totiž poznali, že pokud se bude jejich chování ubírat určitým směrem, získají tím mnohem více užitku, než kdyby se ekonomických zákonů nedrželi. Postupně pochopili, že ten, kdo se bude řídit ekonomickými zákony bude nakonec silnější a bohatší, než ten, kdo ekonomické zákony ignoruje. V dobách prvních pravěkých obchodníků tak začal zcela spontánně vznikat systém tržní ekonomiky, který dal postupnou evolucí vzniknout celé řadě vyspělých civilizací.

První náznaky ekonomického myšlení

Pravěcí lidé zpočátku žili v několikačlenných rodinných tlupách, jejichž život fungoval na základě solidarity a vzájemné pomoci. Všichni v tlupě se společně starali o to, aby mělo celé společenství pokud možno co největší přísun potravy, aby se mělo kde schovat před nepřízní počasí, a aby bylo chráněné před útoky z vnějšího prostředí. Když trpěla tlupa hladem, musela si nejprve vyrobit potřebné nástroje a následně pomocí nich se mohla pokusit něco ulovit. Pokud se toto nepodařilo, přišla na řadu vegetariánská strava nebo dieta. Když některý člen tlupy zatoužil po teplejším oblečení, musela se tlupa opět vydat na náročný a někdy i velice nebezpečný lov. Pokud se jí nic ulovit nepodařilo, musel se zimomřivý člen tlupy spokojit s tím co měl na sobě.

Člověku "neekonomickému" zkrátka nezbývalo nic jiného, než si vše potřebné k životu opatřit vlastními silami. Při tom musel mnohdy nachodit a naběhat desítky kilometrů, musel si vystačit s věcmi základní potřeby a musel dokázat ovládat celé nepřeberné množství někdy i velice energeticky náročných činností.

Náznaky ekonomického chování však přece jenom člověk vykazoval již od samého počátku své existence. Pokud se chtěl náš pračlověk přemístit z jednoho místa na druhé, vybíral si vždy takovou cestu, která se mu zdála být co nejkratší, a zároveň co nejméně namáhavější. Člověk si tedy už od pradávna dokázal vybírat mezi jednotlivými volbami tu variantu, která se mu zdála být nejekonomičtější. Nejenže dokázal objevit nejkratší "cestu k vodě", ale díky své "lenosti" nakonec i způsob, jak své cestování pro vodu omezit na co nejmenší míru - pomocí přírodních nádob si začal vytvářet zásoby vody na dobu, až bude mít žízeň. Z dnešního pohledu se toto chování jeví jako zcela logické, v pradávné lidské historii ale zcela určitě existovalo časové období, ve kterém se nacházelo mnoho dnešních lidských vlastností teprve v počátcích svého rozvoje.

Pravěcí lidé zároveň vykazovali další schopnost, kterou předčili mnoho svých zvířecích konkurentů: Dokázali si vybírat takové nástroje, které jim k práci co nejvíce vyhovovaly. Nejlepší z těchto nástrojů si přitom ponechávali a podle potřeb je dále vylepšovali. Pokud se některému členovi tlupy zalíbil nástroj jiného člena, mohl mu tento nástroj buďto odcizit (což však pro něj mohlo mít tragické následky) a nebo se mohl pokusit tento nástroj okopírovat. Proces "kopírování" měl za následek tři pozitivní skutečnosti: 1. V lidech se začala rozvíjet schopnost učit se od ostatních přebírat celé množství užitečných postupů a metod. 2. Při procesu učení se rozvíjel systém komunikace mezi jednotlivými jedinci (vznik řeči). 3. V pravěkých tlupách se začaly hromadit užitečné zkušenosti starších jedinců, zajímavé myšlenky nejinteligentnějších jedinců a nejlepší nástroje nejzručnějších jedinců.

Obchod jako motor lidské evoluce

Pořád tu však chyběla již zmíněná nejdůležitější lidská dovednost, kterou je schopnost navzájem obchodovat. Tuto schopnost začali lidé ve větší míře rozvíjet v okamžiku, kdy se spolu poprvé setkaly dvě rodinné tlupy, z nichž každá vlastnila zcela jiný druh potravy a nástrojů než druhá tlupa. Pokud byla jedna tlupa mnohem větší a silnější než druhá tlupa, došlo pravděpodobně k boji a k násilnému převzetí "zboží", pokud se však spolu setkaly dvě rovnocenné tlupy, které viděly, že by si bojem pouze uškodily, vyměnily si navzájem užitečné "dary" a v míru se rozešly. Jedna tlupa získala od druhé několik precizně vyrobených oštěpů a na oplátku jí za toto zboží darovala například 10 liščích kožešin. První svobodná směna zboží (a služeb) mezi několika lidmi byla tímto okamžikem na světě. Ta se následně stala základním kamenem tržního ekonomického systému.

Člověk ekonomický [homo economicus], který dokázal pochopit pozitivní přínos obchodu, na to byl mnohem lépe než člověk, který vzájemnému obchodu neporozuměl. Homo economicus se mohl začít specializovat na výrobu určitého druhu zboží, mohl využívat bohatší zásobu užitečných předmětů, dostávalo se mu pestřejší, kvalitnější a zdravější stravy, byl lépe zásoben na zimu a dokonce se mohl začít usazovat na jednom místě. K usazování došlo ale až tehdy, co pochopil, že některé druhy zvěře si může ochočit a následně využít jako "chodící konzervy" plné čerstvého masa. A nemusí přitom zůstat pouze u masa. Vždyť každou "chodící konzervu" je možné "zpracovat" na celou řadu užitečných produktů (kůže, vlna, mléko, sýr...). Něco z toho se dá přitom výhodně směnit za zboží, které se v okolí usazeného člověka ekonomického vůbec nenachází. A nebo ještě mnohem lepším řešením je nechat si část "chodících konzerv" k založení trvalého stáda! To už by se vlastně nemuselo vůbec chodit na lov?!

S příchodem obchodu a specializace se na světě objevilo několik dalších zajímavých ekonomických jevů - cena, nabídka, poptávka a konkurence. Jakmile jim pravěký člověk dokázal dostatečně porozumět, měl vyhráno.

Člověk téměř okamžitě intuitivně pochopil, že nemá smysl vyrábět hromady zboží, které nikdo nechce, ale že je naopak velice výhodné vyrábět a nebo shánět takové zboží, o nějž je dostatečný zájem. Pokud bude například vyrábět celý den jeden oštěp a nakonec za něj získá jednu bobří kožešinu, bude mnohem výhodnější chytat se stejnou námahou po celý den ryby a následně za ně dostat tři bobří kožešiny.

Podobně tomu bylo i s konkurencí. Jakmile pravěký člověk zjistil, že o jeho několik ryb za tři bobří kožešiny přestává být zájem, protože někdo jiný nabízí na "trhu" jejich stejný počet za dvě bobří kožešiny, začal se zajímat, proč tomu tak je. Nakonec přišel na to, že členové sousedního kmene objevili mnohem výhodnější způsob, jak chytat ryby. Místo lovu oštěpem používají záhadné sítě vyrobené z plátna a kousků kožešin. Náš člověk ekonomický se ihned pokusil tento způsob lovu okopírovat. Při tom se mu ho podařilo ještě vylepšit. Díky pozitivnímu vlivu konkurence nakonec dosáhl toho, že jeho ryby mohl prodávat bez problémů za dvě bobří kožešiny a ještě mu jich hromada zbyla k výměně s jiným kmenem.

Další zásadní zlom v ekonomické evoluci lidstva přišel s objevem zlatavě se třpytících valounků - zlata. Lidé tyto valounky sbírali nejprve pro vlastní ozdobu, jakmile však zjistili, že je o ně mezi ostatními kmeny obrovský zájem, začali je všeobecně považovat za jakýsi typ univerzálního zboží. Valounky byly vzácné, nedaly se ničím jiným napodobit a daly se snadno skladovat i přenášet. Zlato se následně začalo používat jako všeobecně uznávané platidlo. Existovaly samozřejmě i jiné předměty, které se používaly jako univerzální platidlo (vzácné kameny, stříbro, zuby dravé zvěře...), zlatu se však tyto předměty nikdy nevyrovnaly. Ceny veškerého zboží se začaly postupně přepočítávat podle množství zlata, což významně pomohlo zpružnit a zpřehlednit systém mezikmenového, a následně pak mezinárodního obchodu...

Člověk ekonomický se na naší planetě objevil před desítkami a desítkami tisíc let, ekonomické zákony, podle kterých se po celá tisíciletí choval, však dokázali popsat první ekonomové prakticky až v 18., 19. a 20. století. Největší kus práce na tomto poli přitom vykonal anglický (skotský) ekonom Adam Smith. Ten všechny své ekonomické poznatky (včetně poznatků jeho předchůdců) shrnul do díla s názvem "Pojednání o původu a podstatě bohatství národů", které vydal v roce 1776 v Anglii. Další jeho následovníci mozaiku ekonomických zákonů postupně doplnili. Část této zajímavé ekonomické mozaiky se vám pokusíme přiblížit na portálu euroekonom.cz v "Instantním kurzu ekonomie", následujícím za právě přečteným úvodem s podtitulem "Homo economicus - Člověk ekonomický"...


zdroj: http://www.euroekonom.cz/ekonomie-clanky.php?type=lekce1
Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011