Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Karel IV

Karel IV. patří bezesporu mezi nejdůležitější osobnosti české i evropské historie. Narodil se 14. května 1316 a zemřel 29. listopadu 1378. Byl jedenáctým českým králem (v letech 1346 - 1378), lombardksým králem (1355), římským králem (1346-1355) a císařem (1355-1378), arleátským králem (1365) a hrabětem lucemburským (1346-1353) z dynastie Lucemburků. Karel IV., křtěný jménem Václav, byl synem Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského.

Václav byl jako malý poslán na vychování do Paříže k francouzskému královskému dvoru, kam dorazil 4. dubna 1323. Téhož roku byl biřmován a od svého kmotra, jímž byl jeho strýc, francouzský král Karel IV. Sličný, přijal jméno Karel. Zároveň se v té době oženil s Blankou z Valois. V Paříži získal Karel rozsáhlé vzdělání.

Budoucí císař uměl německy, francouzsky, latinsky a italsky (česky se znovu naučil až po svém návratu do země roku 1333). Jeho učitelem byl Pierre de Rosieres, pozdější papež Klement VI. V letech 1330–1331 pobýval Karel v Lucembursku, v letech 1331–1333 působil jako zástupce svého otce jako generální místodržitel v severoitalské lucemburské signorii. Na konci října 1333 se Karel vrátil do Čech a spravoval České království místo nepřítomného otce - stalo se tak z popudu šlechty. Od ledna 1334 byl moravským markrabětem.

Od počátku čtyřicátých let byl Karel favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi – i proto papež Klement VI. povýšil pražské biskupství 30. dubna 1344 na arcibiskupství. 21. listopadu 1344 byla zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 byl Karel hlasy pěti kurfiřtů zvolen u Rhens na Rýně římským vzdorokrálem a 26. listopadu 1346 byl v Bonnu korunován.


Král římský a český

Českým králem se Karel stal po smrti svého otce 26. srpna 1346 a korunován byl společně s Blankou arcibiskupem Arnoštem z Pardubic 2. září 1347. K této příležitosti dal Karel zhotovit novou královskou svatováclavskou korunu, později se podílel na formulování korunovačního řádu. Jako český panovník Karel téměř ve všem navazoval na přemyslovskou tradici a po desetiletích rozbrojů uklidnil rivalitu mezi králem a šlechtou. České země vnímal jako nejstabilnější součást říše.

Po náhlé smrti císaře Ludvíka Bavora 11. října 1347 ztratil Karel svého rivala. Bavorův syn Ludvík Braniborský sice v boji pokračoval, zajistil zvolení anglického krále Eduarda III. jako římského vzdorokrále, ale jeho boj byl marný. Eduard III. brzy na říšský trůn rezignoval. Od roku 1349 byl Karel uznáván jako jediný římský panovník.


Dne 26. března 1348 bylo zahájeno společné zasedání říšského a českého sněmu – první generální sněm. Pod vedením Karla IV. 7. dubna 1348 přijal mnoho zásadních rozhodnutí. Byla potvrzena privilegia Českého království, jako „zvlášť vznešeného článku Říše římské“, v originále ipsum regnum Boemie Romani regni membrum fore nobilius. Poprvé byl užit pojem „země Koruny české“, čímž bylo odstraněno staré pojetí jako osobního majetku panovníka a přílišná personalisace v jeho osobě. Napříště měla především země krále, nikoliv pouze král zemi.

K zemím Koruny české náleželo Království české, Markrabství moravské, nově slezské knížectví a Horní Lužice, od roku 1368 Dolní Lužice a 1373 Braniborsko.Ve stejný den, tedy 7. dubna 1348, udělil Karel IV. Univerzitě Karlově imunitu před zásahy světské moci, což je mylně interpretováno jako její založení. Univerzita Karlova, nejstarší univerzita na sever od Alp, byla jako každá církevní korporace založena rozhodnutím církve, zde bullou Klementa VI., danou v Avignonu 26. ledna 1347. Její založení potvrdil Karel ještě 14. 1. 1349 jako král římskoněmecký.

České království se stalo centrem římské říše a jako takové bylo i náležitě zvelebováno – Praha se stala Karlovým sídelním městem, 8. března 1348 bylo založeno Nové Město pražské a v letech 1357-1400 byl postaven i nový pražský kamenný most, který dnes nese název Karlův most. Karel IV. založil 10. června 1348 hrad Karlštejn pro uložení říšských korunovačních klenotů.

 


Roku 1348 bylo z iniciativy Karla IV. založeno a vyměřeno jako hlavní veřejné a obchodní prostranství nově zakládaného Nového Města pražského, původně nazývané Dobytčí trh, dnešní Karlovo náměstí. Za osobního dohledu Karla IV. bylo vyměřeno i dnešní Václavské náměstí, dříve Koňský trh.



Římský císař

Na Hod boží velikonoční 5. dubna 1355 byl Karel spolu se svou třetí manželkou Annou Svídnickou v Římě korunován římským císařem. Karel IV. byl vyzván Petrarcou a Cola di Rienzou, aby hlavní město říše přenesl z Prahy do Říma a aby se pokusil obnovit slávu a universalitu Svaté říše římské – první požadavek Karel odmítl zcela. Co se týče druhého, pokusil se objektivně, politicky vést celou říši a stal se jedním z jejích nejvýznamnějších císařů. Na konci 60. let 14. stol. se vrátil do Říma znovu a v Itálii se pokoušel scelit a propojit italsko-německé území.


Závěr Karlovy vlády

Šedesátá léta znamenala mocenskou expanzi do zemí Braniborských. Roku 1371 se markrabí Oto Braniborský po boku polského krále Kazimíra a uherského krále Ludvíka I. pustil do sporu s císařem. Ten proti Otovi vytáhl se silnou armádou a donutil jej vzdát se jakýchkoliv nároků na Braniborsko. Za to byla Otovi dána určitá kompenzace, např. titul arcikomorníka Svaté říše římské. Roku 1373 se tedy završilo letité úsilí Karla IV. o získání země pro Lucemburky, konkrétně syna Zikmunda.

V závěru života podnikl Karel IV. spolu se svým nejstarším synem Václavem cestu do Francie. Hovořil zde s králem Karlem V. o rozdělení sfér vlivu v Evropě a také v neposlední řadě o přesídlení papeže z Avignonu zpět do Říma. V plánu bylo, že polská koruna by měla v budoucnu připadnout Zikmundovi Lucemburskému, který ovšem nakonec získal uherský trůn.

Banální zlomenila nožního krčku Karla upoutala na lůžko, kde 29. listopadu 1378 císař zemřel na zápal plic. Význam Karla IV. Lucemburského pro Česko je obrovský – za jeho vlády se České království stalo centrem Evropy, Praha byla sídelním městem Svaté říše římské, celá země zažívala neobyčejný hospodářský, umělecký a kulturní rozvoj. České královstí dovedl k vrcholu, který se pak už nikdy neopakoval. Již Karlovi současníci si byli jeho významu vědomi. V pohřební řeči po jeho smrti byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti. Takto ho nazval jeho přítel Vojtěch Raňkův, profesor na francouzské Sorbonně. Karel IV. je pohřben v královské hrobce v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Původní hrobka, kterou skutečně založil, se nachází v prostoru mezi dnešním oltářem a oltářním stolem.


zdroj: Wikipedia

Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011