Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Kulturní poměry v době Bachova absolutismu

Bachův absolutismus je pojmenován dle Alexandera Bacha, který se stal jedním z tvůrců absolutismu. Byl to ministr vnitra a vídeňský advokát, který měl hlavní slovo v uspořádání státu. Velkou moc měl císař, který osobně předsedal ministerské radě. Mimo Bachův vliv stál Nejvyšší policejní úřad v čele s baronem J. F. Kempenem. Byly jim zvýšeny pravomoce. Ve městech stála veřejná státní policie a na venkově četnictvo. Dále vznikla tajná policie. Pod Bachovým vlivem nebyla také armáda. Ta byla posílena na 600 000 vojáků. Tyto složky se podřizovaly císaři. Nový režim vznikl silvestrovskými patenty z 31. 12. 1851. Byla jimi zrušena dosavadní ústava a byly zavedeny ,,zásady organického řízení". Jednalo se o pokus obnovení absolutismu.
Společenské poměry

Svobodu, kterou v roce 1848 dosáhly Čechy, již neměly a zůstala pouze rovnost občanů před zákonem, náboženská svoboda a zrušení poddanství. Značně byla omezena samospráva. Země se rozdělila na politické okresy, byly zrušeny porotní soudy, zavedeny poštovní známky a znovu obnoveny tělesné tresty. Vláda se silně opírala o církev. V roce 1850 bylo zrušeno ,,svolení panovníka" (placetum regium). Podle něj mohla být v Rakousku papežská nařízení publikována a prováděna jen s panovnickým svolením. V roce 1855 mezi Svatou stolicí a rakouskou vládou byl uzavřen konkordát. Smlouva dávala církvi v císařství značná privilegia.


Byla zbavena státního dohledu a všechny pravomoce byly vráceny biskupům. Církev dále získala vliv na školství a na rodinné právo. Vztahovalo se to i na nekatolíky. V 50. letech se Rakousko zapojilo do krymské války a obsadilo Moldavsko a Valašsko. V roce 1865 se konala mírová konference v Paříži. Rakousko bylo donuceno vzdát se území Anglií a Francií. Francie vyprovokovala válku mezi Rakouskem a piemontsko-sardinským královstvím. Bojovalo, i když mělo velice málo peněz a hospodářsky se nijak nerozvíjelo. V roce 1859 francouzská a italská armáda porazily Rakousko u Magenty a Solferina. Tato porážka způsobila, že Alexander Bach byl propuštěn z postu ministerského předsedy císařem Františkem Josefem I.


V roce 1861 byla, nově jmenovaným státním ministrem Antonem Schmetlingem, vyhlášena únorová ústava. Zákonodárnou moc měla říšská rada. Ta měla v širší podobě řešit záležitosti celé monarchie a v užší pouze záležitosti neuherských zemí. Pravomoc zemských sněmů byla dost omezená a při jejich volbě se uplatňovala teorie zájmového zastoupení. Ženy a ekonomicky závislé osoby byly z hlasování vyloučeny. Zbytek se členil do volebních kurií podle výše majetku. V roce 1861 vyšlo první číslo Národních listů, kde F. L. Rieger nastínil český politický program.

Ten obsahoval požadavek národní rovnoprávnosti, občanských práv a rozsáhlé samosprávy. Některé požadavky byly považovány za oprávněné. Proto byly projednávány a přijaty říšskou radou v létě v roce 1861. Ale požadavek na uznání svébytného postavení Koruny české byl říšskou radou zamítnut, i když slíbila podporu i zemská šlechta. Čeští poslanci se proto rozhodli, že se dalších jednání rady nezúčastní. Na zemském sněmu pak společným postupem prosadili roku 1864 rozdělení středních škol na české, německé a smíšené. V 60. letech 19. století byla politická reprezentace zařízena tak, že se mohla zásadně navzájem lišit. Výrazně o sobě začali dávat vědět demokratičtí mladočeši (jako K. Sladkovský) ke kterým se přiklonily i Národní listy redigované J. Grégrem. Vedle nich se stále ozývali liberální konzervativní staročeši např. František Palacký, F. L. Rieger a další.


Rozvoj průmyslu

Svobodnému podnikání nebyly kladeny žádné překážky. Vláda si v oblasti obchodu a průmyslu počínala velmi liberálně. Důležitým nástrojem podnikatelského rozvoje byly obchodní a živnostenské komory, které byly organizované od roku 1850 jako sdružení průmyslníků určitého regionu. V roce 1859 byl vydán živnostenský řád, který odstraňoval zbytky cechovní organizace.




Školství

Na školách došlo v roce 1854 k velké redukci výuky češtiny na školách. Hrabě Lev Thun byl od roku 1849 ministrem školství. Vydal několik reforem, které měli největší význam v tom, že skončily s osvícenským pojetím univerzitního studia soustředěného jen na výchovu státních úředníků. Od doby, kdy byl Thun ministrem školství se velmi kladl důraz na vědecké studium a na vědeckou práci vysokoškolských profesorů.

Postavení, které měly filozofické fakulty, se změnilo z pouhých přípravek pro další studium na rovnoprávné jako měly ostatní fakulty. Profesoři na vysokých školách měli volnost ve výuce, ale profesorem mohl být ten, kdo souhlasil s vídeňskou vládou. V Praze vznikla česká gymnázia a Česká reálka, která připravovala obchodníky pro průmysl a obchodování. Poprvé při této škole vznikla večerní průmyslová škola, kterou vedl Jan Evangelista Purkyně.


Žurnalistika

V roce 1827 začala vydávat muzejní časopisy František Palacký. Například německý měsíčník Manatsschrift des böhem Muzeums a český čtvrtletník Časopis společnosti vlasteneckého museum v Čechách. Díky malému zájmu byl v roce 1832 německý časopis zrušen. V roce 1833 začal českou verzi redigovat Pavel Josef Šafařík.
Karel Havlíček Borovský v roce 1846 převzal redakci Pražských novin a přílohu Česká včela. Založil Národní noviny. V roce 1849 byl soudně vyšetřován a o rok později byly noviny zastaveny. Po jejich zastavení vydával v roce 1850 týdeník Slovan v Kutné Hoře.


Literatura a její skupiny tvůrců

Hlavní skupinou literárních tvůrců byli májovci. Název je odvozen od almanachu Máj, který byl vydán v roce 1858. Hlavním redaktorem byl Josef Burák. V almanachu Máj poprvé na veřejnost vystoupila mladá literární generace. Ta byla seskupená okolo Jana Nerudy a Vítězslava Hálka. Skupina se hlásila ke Karlu Hynkovi Máchovi a jeho Máji. Ten byl v jeho době posuzován velmi špatnou kritikou. Názorově tvořili jednotnou skupinu. Májovci chtěli poukázat na nepochopení Máchy, také se odkláněli od minulosti k přítomnosti. Vznikaly nové literární formy, např. sociální balada a fejeton, jenž vymyslel Jan Neruda. A dále romaneto a sociální román, které vymyslel Jakub Arbes. Májovci se snažili o pravdivé zobrazení skutečnosti, o zobrazení problémů současné společnosti. Největšími literárními hrdiny byli dělníci a proletáři. Dalším cílem Májovců bylo pozvednout úroveň české literatury na evropskou úroveň.


Kultura, spolky


F. L. Rieger prosadil vybudování Prozatímního divadla. To od roku 1864 uvádělo denně odpolední česká představení. M. Tyrš a J. Fügner založili tělovýchovný spolek Sokol. Dále byl založen zpěvácký spolek Hlahol a Umělecká beseda. Velmi se rozvíjela operní tvorba (Bedřich Smetana), poezie (Vítězslav Hálek), publicistika (Jan Neruda), malířství (Josef Mánes, K. Purkyně, J. Čermák), architektura (J. Hlávka) a další.


František Palacký

Žil v letech 1798 až 1876. Byl to historik a politik. Dále to byl kritik a teoretik krásné literatury, ale také vydavatel a kulturní organizátor. Jeho otec byl evangelistický farář - písmák. Při svých studiích se seznámil s Pavlem Josefem Šafaříkem a J. Kollárem. Poté se stal vychovatelem na Slovensku a v Uhrách. V roce 1823 v Praze ve službách hraběte F. Šternberka pod dohledem Josefa Dobrovského se věnoval archívní a rodopisné práce. Podnikl několik cest po domácích i zahraničních knihovnách. Byl jmenován zemským historiografem. V roce 1848 stál v čele liberálního tábora, byl členem národního výboru a předsedou slovanského sjezdu.


V 60. letech stál v čele buržoazní politiky. Jeho politickým ideálem bylo zachovat Rakousko jako monarchistický státní a hospodářský celek a přeměnit je ve federativní stát, umožňující rovná politická a národní práva všem národům. To vše formuloval v úvaze Idea státu rakouského. Po Rakousko-Uherském vyrovnání v roce 1867 ustoupil z politického života a věnoval se vědecké práci. Hlavním dílem dějepisecké práce Palackého byla jeho německy psaná práce Dějiny české slovesnosti, soubor kronik Staří letopisové čeští, Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě. Při studiích v Bratislavě vydal s Pavlem Josefem Šafaříkem spis Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie.

Karel Havlíček Borovský

Žil v letech 1821 až 1856. Byl to básník, publicista a literární kritik. Pocházel z kupecké rodiny. Po studiích na brodském gymnáziu a na filosofii v Praze se v roce 1840 rozhodl jít na teologii. Po vyloučení ze semináře z důvodu čtení zakázaných knih (čtení Postily), se snažil získat učitelské místo a věnovat se literární činnosti, ale od února 1843 žil v Moskvě jako vychovatel v rodině známého profesora S. P. Ševeryjova. Zklamán ruskými poměry se vrací z Ruska zpět a věnuje se žurnalistice. V letech 1846 až 1848 je redaktorem pražských novin a satirické přílohy Česká včela. V roce 1848 založil Národní noviny a satirickou přílohu Šotek. V článcích poskytoval názory liberální strany a s Františkem Palackým formuloval hlavní zásady austroslavismu.

 V roce 1849 však vláda vyjadřuje nespokojenost s obsahem Národních novin a tak v roce 1850 jsou zastaveny. V letech 1850 až 1851 v Kutné Hoře vydává politický časopis Slovan, ale znovu jej na doporučení vlády přestal vydávat. Ve stejném roce byl Borovský zatčen a deportován do Brixenu, kde vznikly hlavní satirické skladby: Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest Svatého Vladimíra. V roce 1855 se vrací těžce nemocný a léčí se ve Šternberku. Přátelé i okolí se mu vyhýbají, protože se nechtějí dostat do problémů s vládou. Když zemřel v roce 1856, na hrob mu dala Božena Němcová trnovou korunu jako symbol mučedníka. Karel Havlíček Borovský je zakladatelem epigramu a kritiky. Mezi jeho další práce patří: Duch Národních novin, Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Poslední Čech a Kapitola o kritice.


Jan Neruda

Narodil se v roce 1834 v Praze na Malé Straně v Ostruhové ulici v domě U Dvou slunců jako syn válečného vysloužilce. Jeho matka sloužila v rodinách. Studoval malé německé gymnázium, akademické gymnázium, práva a filosofii, kterou nedokončil. Věnoval se literatuře a novinářství. Byl redaktorem Rodinné kroniky, Obrazů života, Hlasu a Národních listů. Napsal přes 2000 fejetonů. Jeho básnická díla byla: Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a romance. Navštěvoval literární salon u Holinů, kde se poprvé zamiloval do Anny Holinové. Jeho další láska byla Karolína Světlá a jako poslední Anna Tichá.


zdroj: http://magicalstream.blog.cz/0801/kulturni-pomery-v-dobe-bachova-absolutismu
Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011