Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Maastrichtská smlouva

Smlouva o Evropské unii byla podepsána v Maastrichtu 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Maastrichtská smlouva změnila název Evropského společenství na "Evropskou unii". Zavedla rovněž nové formy spolupráce vlád členských zemí - například v oblasti obrany a v oblasti "spravedlnosti a vnitřních věcí". Přidáním této mezivládní spolupráce ke stávajícímu "systému Společenství" vytvořila Maastrichtská smlouva novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu sestávající z tzv. "tří pilířů" - Evropskou unii (EU).

Historie

Konec studené války konfrontoval Unii s velkými změnami v oblasti bezpečnostní a zahraniční politiky. S rozpadem bipolárního systému se ve světě objevily nové bezpečnostní hrozby vycházející z národnostních a územních sporů, a to především ve východní a jihovýchodní Evropě. V tomto novém bezpečnostním kontextu na evropském kontinentu získala EU příležitost hrát hlavní roli. Bylo stále zřejmější, že hlas Evropy v celoevropských a světových záležitostech musí být jednotný, má-li politická váha EU odpovídat její váze ekonomické.

Nové ambice EU byly logicky vtěleny do základního dokumentu Unie, tj. do Smlouvy o Evropské unii, která se do historie zapsala jako tzv. Maastrichtská smlouva (název odvozen od nizozemského města, v němž Evropská rada v únoru 1992 dokument přijala). Maastrichtská smlouva vstoupila v platnost až po ratifikaci národními parlamenty v listopadu 1993. Smlouva se zasloužila o dosud nejrozsáhlejší reformu práva Evropského společenství a jako taková se stala i mezníkem v procesu evropské integrace.

Smlouva zakládá Evropskou unii, která zaměřuje svou činnost do tří oblastí - tří pilířů, které všechny překračují původní rámec Římských smluv o založení EHS z roku 1957. První pilíř zahrnuje činnost již existujícího, ale reformovaného Evropského společenství, kde se přijímají zákony na evropské úrovni na základě návrhu Evropské komise. Druhý a třetí pilíř tvoří dvě nové oblasti spolupráce, v nichž se na rozdíl od prvního pilíře politika utváří na mezivládní úrovni. Druhý pilíř se zabývá právě Společnou zahraniční a bezpečnostní politikou, třetí pilíř původně zahrnoval oblast justice a vnitřních záležitostí (Amsterodamská smlouva přenesla část třetího pilíře, tj. otázky vízové, azylové a přistěhovalecké politiky, do prvního pilíře, a třetí pilíř se nyní týká policejní a justiční spolupráce v trestních věcech).

Maastrichtská smlouva o EU se skládá ze sedmi hlav, kde hlava V. je věnována ustanovením o Společné zahraniční a bezpečnostní politice. Volná zahraničně-politická koordinace praktikovaná do této doby v rámci evropské politické spolupráce byla ve Smlouvě o EU nahrazena Společnou zahraniční a bezpečnostní politikou. Jako nový nástroj se zavádějí "společné akce", jejichž hlavní linie a zásadní rozhodnutí se schvalují jednomyslně. Způsob uskutečnění již schválených akcí lze oproti tomu stanovit na základě většinového hlasování. Smlouva poprvé předpokládá v zárodku také evropskou bezpečnostní politiku.

Amsterodamská smlouva

Signatáři Maastrichtské smlouvy se shodli v názoru, že po reformě ES bude zapotřebí přistoupit k reformě mechanismů jednotlivých smluv, na nichž Evropská společenství po desetiletí existence spočívala. Těmto reformám byla zasvěcena tzv. mezivládní konference, která jednala od března 1996 do června 1997, kdy země EU na svém summitu v Amsterodamu přijaly revidovaný text Smlouvy o ES.

Konference zástupců vlád členských států EU se shodla na textu smlouvy, který měl reformovat Smlouvu o ES a Smlouvu o EU a byl následně podepsán 2.října 1997 ministry zahraničí "patnáctky ", čímž byl zahájen proces ratifikace. Preambule Amsterodamské smlouvy obsahuje rozhodnutí členských států uskutečňovat Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, jakož i postupně vymezovat Společnou obrannou politiku podle článku 17 Smlouvy o EU, která by mohla vést ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost, "...a to v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě...".

Amsterodamská smlouva obsahuje dodatky k hlavě V. (Maastrichtské smlouvy), jejichž cílem je nastolit politickou solidaritu. Členské státy se přijetím Amsterodamské smlouvy zavázaly "společně pracovat na rozšiřování a rozvíjení své vzájemné politické solidarity".

Amsterodamská smlouva ponechala podstatné rozhodovací pravomoci i nadále na Evropské radě, tedy shromáždění hlav států a vlád členských států, která stanoví obecné směrnice zahraniční a bezpečnostní politiky. Evropské radě přísluší usnášet se na obecných strategiích, zatímco Rada ministrů, která vykonává činnost v rámci Evropské unie, spíše činí kroky při stanovování a provádění rozhodnutí v SZBP na základě, který byl stanoven Evropskou radou.

Amsterodamská smlouva nově definovala koncept tzv. společných strategií. O společných strategiích rozhoduje Evropská rada. Společné strategie umožňují EU přijímat konkrétní opatření v oblastech, ve kterých existují důležité společné zájmy členských států. Společné strategie stanoví své cíle, prostředky a dobu trvání.

Podobně jako v Maastrichtské smlouvě i Amsterodamská smlouva ponechala Evropskému parlamentu funkci konzultativní. Parlamentu byly ponechány dvě významné pravomoci, které se týkají zahraniční politiky, nespadají ovšem do druhého pilíře. Jde o povinnost schválit všechny asociační a kooperační dohody s třetími státy či skupinami států, a také schvalování všech smluv o přístupu nových členských států.

Zásadní rozhodnutí (společné strategie nebo obecné směry) se budou přijímat v Evropské radě jednomyslně a o většině otázek provádění se rozhodne v Radě, kde za určitých okolností bude možné rozhodování kvalifikovanou většinou. V případech, kde jednomyslnosti nelze dosáhnout, umožňuje článek 23 členským státům, avšak méně než 1/3, konstruktivně se zdržet hlasování (tzv. konstruktivní abstence) a umožnit tak přijetí rozhodnutí. Zdrží-li se člen Rady hlasování, může to odůvodnit formálním prohlášením.

Členským státům je umožněno tzv. národní veto - tzn., že členský stát může přijetí jakéhokoli rozhodnutí kvalifikovanou většinou odmítnout ze závažných a uvedených důvodů národní politiky. Jestliže počet ostatních členských států dosáhne úhrnně kvalifikované většiny, bude se přijetí považovat pouze za odložené a tato otázka bude přednesena k jednomyslnému rozhodnutí na Evropskou radu. Použití veta v Radě ministrů bude považováno za závažný krok a Smlouva od něj zde i na jiných místech víceméně odrazuje.

Na rozhodnutí, která mají obranné nebo vojenské důsledky, se možnost volby kvalifikovanou většinou nevztahuje.

Smlouva z Nice

Poslední novelizace Smlouvy o Evropské unii (Maastrichtské smlouvy) proběhla v roce 2001, kdy byla přijata tzv. Smlouva z Nice (oficiální název Niceská smlouva). Tato smlouva pozměňuje Smlouvu o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) a Římské smlouvy. Byla podepsána 26. února 2001 mezi státy Evropské unie na zasedání Evropské rady ve francouzském městě Nice. Po ratifikaci ve všech členských zemích EU (například v Irsku se kvůli ní konalo referendum) vstoupila v platnost 1. 2. 2003. Agenda zaniklého Evropského společenství uhlí a oceli byla touto smlouvou převedena na Evropské společenství.

Smlouva z Nice změnila způsob rozhodování v Evropské unii: v mnoha oblastech se začalo hlasovat kvalifikovanou většinou (místo principu jednomyslnosti). Dále zavádí princip tzv. dvojité většiny (pro přijetí návrhu musí být například 55% členů Rady Evropské unie reprezentujících 62% obyvatelstva EU). Smlouva z Nice dále zvýšila počet poslanců Evropského parlamentu na 732 a přerozdělila hlasy mezi jednotlivými státy v Radě Evropské unie a Evropském parlamentu.

Většina opatření zavedených Smlouvou z Nice měla připravit Evropskou unii na rozšíření o 10 nových zemí a zabezpečit její akceschopnost do budoucna.

Plné znění Maastrichtské smlouvy i jejích dalších novelizací:

Více informací o Evropské unii najdete na webu:  www.euroskop.cz.

zdroj: http://www.rozhlas.cz/evropskaunie/smlouvyadokumenty/_zprava/521853

Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011