Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Náklady a nabídka

(Josef Zemánek, 2007) Zatímco v minulé lekci jsme se pokusili popsat ekonomické chování "spotřebitele" (člověka na trhu), dnes se podíváme na celou věc z druhé strany. Na mušku si vezmeme "výrobce", popřípadě prodejce, a budeme sledovat některé zákonitosti jeho ekonomického chování. Při tom si povíme něco o podstatě nákladů a dále se pak podíváme na to, co vše se skrývá pod pojmem nabídka.
Náklady

Racionálně uvažující člověk, který se rozhoduje mezi několika možnostmi (alternativami), porovnává navzájem náklady těchto možností. Vynechává při tom tzv. utopené náklady a nezapomíná naopak na náklady obětované příležitosti.

Utopené náklady jsou takové náklady, které člověk nese bez ohledu na to, pro jakou možnost se rozhodne. Pokud si například koupíte nové auto za 300 000 korun a hned příští týden se rozhodnete toto auto prodat, uděláte nejlépe, když na jeho původní cenu zapomenete. Z ekonomického pohledu je totiž těch 300 000 korun utopenými náklady, se kterými nemá smysl při vašem dalším ekonomickém rozhodování kalkulovat. Zajímat by jste se měli spíše o to, jaké na trhu existují "aktuální" možnosti k co nejvyššímu zhodnocení vašeho dopravního prostředku.

Nákladem obětované příležitosti je obětovaný užitek nebo obětovaný výnos, který bychom mohli získat v druhé nejlepší příležitosti. Jestliže se tedy rozhodne libovolná osoba podnikat, bude mezi náklady své podnikatelské činnosti zahrnovat i náklady obětovaných příležitostí. V první řadě to bude obětovaná mzda, kterou by dotyčný podnikatel mohl získat v obětovaném zaměstnání. Pokud by tento podnikatel pro účel podnikání využíval vlastní nemovitost či pozemky, připočte si k obětované příležitosti i náklady obětovaného výnosu z pronájmu nemovitosti a obětovanou rentu z pronájmu pozemku.

Protože obětované příležitosti zahrnuje do své "kalkulace" každý účastník trhu, jsou v podstatě veškeré náklady obětovanými příležitostmi. Jakákoliv platba, která je vynakládaná na pořízení libovolného zboží či služeb, je tedy platbou za obětovanou příležitost, v níž mohl být konkrétní výrobní faktor (zboží, služba) využit.

Náklady "výrobce"

Od obecnější definice nákladů se nyní přesuňme k ukázkovému příkladu jednoduché "firemní" kalkulace. Představte si, že ve středněvelkém českém městě provozujete obchod, zabývající se prodejem blíže nespecifikovaného zboží. Pánové se mohou zaměřit například na elektroniku nebo obchod s potravinami a dámy si podle přání otevřou prodejnu kosmetiky, květinářství apod. Samozřejmě tomu může být i naopak.

Pokud se budete chtít dozvědět, zda se vám vyplatí setrvat v dané podnikatelské příležitosti, nezbude vám nic jiného, než provést jednoduchou kalkulaci nákladů a příjmů.

Mezi náklady nejprve započítáte roční nájem ve výši 0,2 mil. korun, který zaplatíte za obětovanou příležitost majitele nemovitosti. Ten by totiž mohl nemovitost pronajmout druhému nejlepšímu zájemci v pořadí (např. za 0,19 mil. korun). Druhou položkou vašich ročních nákladů je nakoupené zboží (elektronika, potraviny, květiny) v ceně 5 mil. korun. Opět se jedná o již mnohokrát zmiňovanou obětovanou příležitost. Jakmile by jste tuto částku nezaplatili, dodavatel zboží by vše prodal druhému zájemci (např. vašemu konkurentovi za 4,9 mil. korun). Třetí nákladovou položkou jsou mzdy, které zaplatíte dvěma zaměstnancům za to, že obětovali své druhé nejlepší příležitosti. Mohli například sehnat zaměstnání, za které by dostali přibližně stejný plat jako ve vašem obchodě. Mzdy (+pojištění) zaměstnanců vás přijde na 0,4 mil korun ročně. Celkové roční náklady na provoz prodejny tedy činí 5,6 miliónu korun.

Protože dokážete nakoupené zboží prodat s marží cca 20%, bude činit váš roční příjem 6 milionů korun (5 mil x 1,20). Po "namáhavém" matematickém výpočtu (6 mil. - 5,6 mil.) se v políčku zisk objeví částka 0,4 mil. korun.

V první chvíli si možná řeknete, že provoz vašeho obchodu je docela slušným byznysem, jak si ale vysvětlíme dále, při posuzování toho, zda máte setrvat v dané podnikatelské příležitosti, jste se dopustili malého opomenutí - zapomněli jste započítat svou vlastní obětovanou příležitost. Tou by mohlo být například dobře placené zaměstnání v nějaké prosperující firmě v okolí. Pokud by vám tato firma nabídla měsíční plat ve výši 25 000 korun, musíte si do vaší "firemní kalkulace" těchto 25 000 korun (tj. 0,3 mil. ročně) započítat. Přepočítaná tabulka vypadá takto:

Celá kalkulace se jeví hned v jiném světle. Namísto zisku 0,4 mil. korun "získáváte" pouhých 0,1 mil. korun. K čemu ale vůbec podobné výpočty slouží? Na to si hned odpovíme. Ještě předtím si shrneme dosavadní ekonomické poznatky a přidáme k nim několik "ekonomických termínů".

Jak jsme si již řekli, všechny náklady jsou náklady obětované příležitosti. Z předchozího výkladu a tabulek je přitom již na první pohled patrné, že náklady obětované příležitosti lze rozdělit na obětované příležitosti vlastních výrobních faktorů (vlastní obětovaná mzda) a na obětované příležitosti cizích výrobních faktorů (obětovaný nájem majitele nemovitosti apod.). Prvně zmíněné náklady nazývá ekonomie implicitními náklady (nepřímými náklady), druhé náklady jsou tzv. explicitními náklady (přímými náklady).

Pokud dohromady sečteme pouze explicitní náklady, získáme účetní náklady. Jestliže účetní náklady porovnáme s celkovými příjmy, obdržíme účetní zisk. Zisk 0,4 mil. korun z první tabulky je tedy účetním ziskem.

Jakmile však do nákladů zahrneme implicitní i explicitní náklady, získáme ekonomické náklady. Porovnáním ekonomických nákladů s celkovými příjmy zjistíme výši našeho ekonomického zisku. Zisk 0,1 mil. korun z druhé tabulky je z pohledu ekonomie ekonomickým ziskem.

Zastavení činnosti & Odchod z trhu

Pro podnikatele (výrobce, prodejce, obchodníka) jsou ekonomické náklady nesmírně cennou informací. Informují ho totiž o tom, zda má zůstat v dané podnikatelské příležitosti nebo zda se má přesunout do své druhé nejlepší obětované příležitosti (přijmout dobře placené zaměstnání, vytvořit nový podnikatelský projekt). Pokud podnikatel dosahuje dlouhodobě ekonomického zisku (celkové příjmy jsou vyšší než ekonomické náklady), zůstává "na místě". Jakmile se však na delší období dostane do ekonomické ztráty, odchází z trhu. V našem případě může odchod z trhu zapříčinit zvýšení platů zaměstnanců o více než 0,1 mil. korun ročně, zvýšení nájmu o více než 0,1 mil. korun ročně, ale třeba i nabídka zaměstnání s nástupním platem 0,4 mil. korun ročně, kterou by jste objevili na trhu práce.

Mezi odchodem z trhu a chodem firmy na 100% existuje ještě jeden zajímavý stav, který by nebylo na škodu stručně si popsat - zastavení činnosti. Ekonomické náklady totiž mají z pohledu provozu firmy ještě jednu velice důležitou vlastnost. Jsou buďto fixní nebo variabilní.

Fixní náklady jsou takové náklady, které se nemění s rozsahem (podnikatelské) činnosti a existují i tehdy, když se "nepodniká". V případě vaší obchodní činnosti (elektro, květinářství) je ukázkovým fixním nákladem nájem za prostor, v němž podnikáte. Můžete tedy prodat zboží třeba jen za 100 000 korun, stále však platíte stejný nájem, jako by jste ho prodali za 5 milionů.

Mezi variabilní náklady patří takové náklady, které se mění s rozsahem (výrobní, obchodní) činnosti. V případě vašeho obchodu jsou variabilními náklady platby za zboží (jeho množství lze objednat podle potřeb) a charakter variabilních nákladů mají i mzdy vašich dvou zaměstnanců (prodavačů). Při poklesu prodeje můžete například jednoho nebo oba zaměstnance propustit (pokud vlastními silami zastanete alespoň minimální chod obchodu), při nárůstu prodeje můžete naopak přijmout do obchodu třetího zaměstnance.

A kdy tedy k zastavení činnosti dojde? Zkuste se vžít do následující modelové situace:

Podnikáte v souladu s tabulkou číslo dvě. Příjem činí 6 mil. korun, (ekonomické) náklady 5,9 mil. korun. Dosahujete tedy ročního ekonomického zisku 0,1 miliónu korun, což vás činí ekonomicky spokojenými. Poptávka po vašem zboží se však náhle snižuje. Nevíte proč tomu tak je, doufáte ale, že to je pouze krátkodobé tržní "zakolísání", které za několik týdnů odezní. Z trhu proto zatím neodcházíte. A to ani tehdy, pokud vaše celkové příjmy poklesnou lehce pod úroveň ekonomických nákladů (např. na 5,8 mil. korun).

Propad tržeb ale pokračuje až na hranici 5,6 mil. korun. Ani to vám zatím nevadí. Krátkodobě jste totiž ochotni oželet ekonomický zisk i vaši obětovanou mzdu. Protože však zájem o vaše zboží neopadá, jste nuceni snížit prodejní marži až na 8%. Příjmy tedy klesají na 5,4 mil. korun (5 mil. x 1,08). A právě v tomto bodě přistupujete k přechodnému zastavení činnosti. Vaše příjmy totiž nepokrývají variabilní náklady. Propouštíte proto oba dva zaměstnance a zastavujete veškeré dodávky (objednávky) zboží. Po zastavení činnosti činí ekonomická ztráta 0,5 mil. korun, což se rovná fixním nákladům (nájem + vaše obětovaná mzda). Jestliže by jste činnost nezastavili, ztráta by se dále prohlubovala.

Z tohoto příkladu tedy plyne následující poznatek: Výrobce (prodejce, obchodník) je ochoten nést ztrátu pouze do výše fixních nákladů. Ty totiž musí "uhradit" v každé situaci. Jestliže "sezónní" výkyv pomine, lze podnikatelskou činnost rozjet opět na 100%. Pokud se tak nestane, nezbývá vám nic jiného, než opustit trh. V praxi dochází k zastavení činnosti (přerušení výroby) převážně u činností s výrazným sezónním charakterem (stavební práce, pěstitelské pálení, zpracování vybraných zemědělských produktů apod.). Činnost se vyplatí přerušit například i majiteli koupaliště při deštivé letní sezóně, provozovatelovi obchodu, v jehož ulici se budou několik týdnů provádět stavební práce, odhánějící potenciální zákazníky apod.

Produkční funkce a nákladová funkce firmy

Produkční funkce nám ukazuje závislost produkce na množství výrobních faktorů. Tvar produkční funkce obdržíme poměrně jednoduchým způsobem. Stačí se například podívat na to, jakým způsobem by mohla narůstat produkce housek v malé pekárně. Vše přitom zaznamenáme do grafu (vlevo dole).

Tak tedy, pekař peče housky. Pokud bude v pekárně sám, zvládne jich za jednu pracovní směnu upéct maximálně 300, protože se nebude moci specializovat na jednu činnost. Bude muset přinášet jednotlivé suroviny, připravovat těsto, klást housky na plech, dávat do pece, vyndávat z pece atd. Jestliže ve stejné pekárně budou dva pekaři (zaměstnanci), zvládnou upéct za jednu směnu 900 housek, protože si budou moci rozvrhnout lépe jednotlivé činnosti (výhoda spolupráce). Tři pekaři na tom budou ještě mnohem lépe. Jeden bude připravovat těsto, druhý plést housky a třetí se zaměří pouze na pečení. Dohromady proto vyprodukují 2100 housek. S dalšími zaměstnanci ale nastávají problémy. Začínají se v malé pekárně navzájem plést do cesty, jejich produktivita práce proto není již tak vysoká. Čtyři pekaři upečou maximálně 3000 housek, pět pekařů 3300 housek a šest pekařů více než 3300 housek upéct nezvládne. Čím to?

Vše je způsobené klesajícími výnosy z variabilního faktoru. S přírůstkem produkce totiž dochází k poklesu vybavenosti fixním faktorem, díky čemuž se snižuje schopnost produkci dále zvyšovat. Opět to není nic nepochopitelného. Pokud uvážíme, že veškeré vybavení pekárny (pracovní náčiní, pekařský stůl, pec) je fixním výrobním faktorem, nelze produkci v této pekárně zvyšovat při zachování tohoto výrobního faktoru ničím jiným, než navýšením variabilních výrobních faktorů (suroviny, energie, mzdy). Pět a více pekařů u jednoho pekařského stolu, vybavených jednou pecí v konečné fází nezpůsobí nic jiného, než nepatrný nárůst produkce, avšak rychlý nárůst dodatečných mzdových nákladu pekárny. Toto vše je tedy zákon klesajících výnosů z variabilních nákladů.

Zmíněný zákon působí i v ostatních oblastech ekonomické (lidské) činnosti. Zkuste si například představit, jak by probíhalo hloubení výkopu, pokud bychom do tohoto výkopu posílali další a další zaměstnance (variabilní výrobní faktory), přičemž by tito zaměstnanci (kopáči) měli k dispozici pouze jednu lopatu a jeden krumpáč (fixní výrobní faktory).


Nákladová funkce (firmy) nám ukazuje závislost nákladů na objemu produkce. V podstatě se nejedná o nic jiného, než o přiřazení peněz (finančních prostředků) k zákonu klesajících výnosů. Při sestavování nákladové funkce (křivky celkových nákladů) je třeba rozlišovat variabilní a fixní náklady. Variabilní náklady je vhodné dělit na variabilní mzdové náklady a na ostatní variabilní náklady.

Pokud se podáváme na naše pekaře, zjistíme, že křivka celkových nákladů by mohla vypadat přibližně takto:

Fixním nákladem by byl například nájem pekárny, účty za teplo a světlo v budově, úklid pe- kárny.

Mzdové variabilní náklady se získají transformací z produkční funkce (viz. graf vpravo na- hoře). Stačí například počítat s tím, že jeden pekař (zaměstna- nec) získá za jednu pracovní směnu 800 korun.

Charakter ostatních variabilních nákladů mají veškeré pekařské suroviny (mouka, voda, droždí, mák, kmín), energie potřebná na provoz pece apod.




Jakmile jsme získali funkci celkových nákladů, lze z ní poměrně snadno odvodit funkci průměrných nákladů a funkci mezních nákladů.

Průměrné náklady jsou náklady na jednotku produkce. Získají se vyděle- ním celkových nákladů objemem produkce. Např. průměrné náklady na jednu housku při produkci 3300 housek se rovnají částce 2,42 korun (8800 Kč / 3300 housek).

Mezní náklady udávají přírůstek celkových nákladů na jednotku produkce. Např. chci zjistit, o kolik korun se zvýší náklady pekárny, jestliže se zvýší její produkce z 3000 housek na 3300 housek.

Z matematicko-ekonomického pohledu jsou průměrné náklady dány sklonem úsečky spojující libovolný bod křivky celkových nákladů s bodem nula (červená "úsečka" a). Mezní náklady jsou naopak dány sklonem tečny k libovolnému bodu křivky celkových nákladů (zelená tečna t).

Minimum křivky mezních nákladů je z výše zmíněných důvodů v místě, kde má tečna t nejmenší sklon (tj. produkce Q1). Minimum křivky průměrných nákladů je naopak tam, kde je nejmenší sklon úsečky a (tj. v bodě, ve kterém se úsečka a překrývá s tečnou t = produkce Q2).


Pro lepší pochopení celého problému si křivku průměrných nákladů rozdělme na křivku průměrných fixních nákladů a na křivku průměrných variabilních nákladů. Prvně zmíněná křivka má tvar hyperboly, druhá se podobá křivce průměrných nákladů. (Modrá křivka je součtem zelené a černé křivky).

Z grafu je jasně patrné, jak při určitém množství produkce začíná vlivem poklesu vybavenosti fixními výrobními faktory docházet k poměrně silnému nárůstu průměr- ných variabilních nákladů. Opět tu tedy máme zákon klesajících výnosů.

Aby firma dokázala za stavu zvyšování produkce zabránit nepříznivému nárůstu variabilních nákladů (především mzdových nákladů), musí čas od času investovat do vybavenosti fixními výrobními faktory. Pekař si například pořídí další pec a automatický míchač těsta, "kopáči" si pořídí více lopat a krumpáčů, Škoda auto postaví novou výrobní linku, České dráhy zmodernizují svůj vozový park a zautomatizují některé operace na nádražích, zemědělec si nakoupí úspornější a modernější zemědělskou techniku atd. Jen takto dokáží firmy držet své náklady pod kontrolou a tím pádem obstát na trhu, na kterém panuje tvrdá konkurence.

Optimální objem produkce

Postupně jsme se propracovali až k otázce, jak výrobce pozná, kolik má čeho vyrobit? Odpověď na tuto otázku se nenachází nikde jinde než v analýze nákladů.

Protože cílem každého výrobce je maximalizovat svůj zisk, bude se každý výrobce snažit vyrábět přesně tolik zboží, aby se maximalizaci zisku alespoň z části přiblížil. K maximalizaci zisku přitom dojde pouze tehdy, když se mu podaří vyrovnat mezní náklady s cenou zboží na trhu.

Pokud tedy bude cena zboží na dokonale konkurenčním trhu Y2, vyprodukuje náš výrobce X zboží. Jeho tržby dosáhnou částky X krát Y2. Při produkci X se budou průměrné náklady výrobce pohybovat na hladině Y1. Jeho celkové náklady tedy budou činit finanční částku X krát Y1. Jakmile odečteme celkové náklady od celkových tržeb, získáme výrobcův zisk (světlezelený obdélník). Jiná optimálnější (ziskovější) produkce zboží než X při ceně Y2 neexistuje.

Nabídka firmy

Nabídka je funkce, která ukazuje závislost nabízeného množství zboží (služeb) na jeho ceně. Průběh této funkce zjistíme poskládáním několika poznatků z předchozích odstavců.

A. Před chvílí jsme se dozvěděli, že výrobce maximalizuje svůj tehdy, pokud se budou jeho mezní náklady rovnat tržní ceně zboží. Výrobce se tedy bude snažit "pohybovat" za každé situace po křivce mezních nákladů MC.

B. Na počátku této lekce jsme si v praxi (modelový obchod) ověřili, že výrobce je ochoten nést ztrátu pouze do výše fixních nákladů. Jakmile cena klesne pod průměrné variabilní náklady, dochází k zastavení činnosti.

C. Zisku dosáhne výrobce tehdy, pokud jsou jeho mezní náklady MC vyšší než průměrné náklady AC.

Funkce nabídky je tedy totožná s funkcí mezních nákladů, s tím rozdílem, že její počátek se nachází v bodě minimálních variabilních nákladů (viz. bod 1 v grafu dole). Přičemž mezi body 1 a 2 se výrobce nachází ve ztrátě, kterou je ochoten akceptovat pouze krátkodobě. V delším období lze proto počátek funkce nabídky položit do bodu 2 (výrobce dosahuje nulového zisku).

A kde je konec (maximum) funkce firemní nabídky? Ten je také poblíž bodu 2. Čím větší je totiž zisk v daném oboru, tím více firem se do oboru vydává "podnikat", vlivem čehož dochází ke snižování ceny zboží na trhu. Pokud na trhu panuje dokonala konkurence, je nabídková funkce firmy nepatrnou rostoucí úsečkou kolem bodu 2. Jestliže na trhu dokonalá konkurence neexistuje, prodlužuje se křivka nabídky po křivce mezních nákladů směrem vzhůru (viz. obrázek vpravo dole). Čím je vyšší cena zboží na trhu, tím více ho je ochoten (schopen) výrobce produkovat. Nabídka je tedy funkcí rostoucí.


Změny nabídky

Změnou funkce nabídky je myšlen posun celé nabídkové křivky. Neposouváme se tedy již po křivce nabídky, jako tomu bylo v předchozím případě (při změně ceny zboží), ale hýbeme s celou křivkou podle toho, co bylo příčinou změny.

Jestliže se producentovi zvýší náklady (v důsledku zdražení energií, surovin), posune se celá křivka nabídky směrem vzhůru. Pokud nějaká přírodní "katastrofa" sníží množství nabízeného zboží (ptačí chřipka zahubí chov drůbeže), posune se celá křivka nabídky směrem doleva.

Tržní nabídka

Tržní nabídka je součtem nabídek jednotlivých firem. V krátkém období má křivka tržní nabídky tvar "strmějšího růstu", v dlouhém období je funkce nabídky mírně rostoucí.

Ke strmějšímu růstu nabídky v krátkém období (dny, týdny, měsíce) dochází z důvodu omezených "výrobních kapacit" jednotlivých výrobců. Jestliže dojde ke zvýšení tržní ceny určitého produktu, mohou tito výrobci zvýšit svou produkci pouze za cenu rychle narůstajících průměrných variabilních (mzdových) nákladů. Na zvýšenou poptávku po houskách mohou v krátkém období reagovat naši pekaři pouze zvýšením počtu zaměstnanců.

V delším období (měsíce, roky, desetiletí) se stává růst nabídkové křivky mírnější z následujících důvodů: a) výrobci investují do fixních výrobních faktorů (pekaři koupí novou pec), b) do oboru přichází díky vidině vysokého zisku konkurence (další výrobci). V dlouhém období by se mohla teoreticky funkce nabídky stát téměř vodorovnou, není tomu však proto, protože výrobci narážejí na nedostatek výrobních faktorů (nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, nedostatek zemědělské půdy, nedostatek výrobních surovin a energií - viz. drahá ropa, elektřina, plyn, kovy a ostatní suroviny na světových trzích).


zdroj: http://www.euroekonom.cz/ekonomie-clanky.php?type=lekce3
Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011