Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Turci na Moravě a turecké války

Po bitvě u Moháče roku 1526, v níž zahynul český a uherský král Ludvík Jagelonský, se Osmanské říši otevřela cesta do střední Evropy. Turci poté vyplenili Uhry, dobyli Budín a zastavili se až v Ostřihomi. Od té doby přechází hlavní část bojů na Habsburky a jejich državy včetně Moravy.
Krátce na to se ocitla v ohrožení i samotná Vídeň. V roce 1529 se ocitla v obležení. Pomoc poskytli i Moravané, když poslali městu na pomoc okolo 20-ti tisíc pěšáků a 1600 jezdců pod vedením zemského hejtmana Jana z Pernštejna. Avšak už za tři roky uspořádal sultán Sulejman I. novou výpravu. I tentokrát byli Osmané za pomoci českých a moravských jednotek odraženi. Třetí vpád v roce 1540 již Turkům přinesl vítězství. Obsadili střední část Uher a roku 1541 vytvořili tzv. budínský pašalík.

Získali i Sedmihradsko po Janu Zápolském.
Na generálním sněmu Koruny české v Praze roku 1544 byl schváleny nové válečné daně a Moravané pod vedením Karla ze Žerotína, pozdějšího významného představitele moravských stavů, svedli vítěznou bitvu s Turky u Ostřihomi. Mírová smlouva mezi Maxmiliánem II. a Selimem II uzavřená v roce 1568 v Edirne jen potvrdila rozdělení Uher na část habsburskou, tureckou a Sedmihradsko. Maxmilián se také zavázal platit roční tribut ve výši 45 tisíc tolarů. Mír byl prodloužen roku 1577 a znovu v roce 1584.

Nová válka s Osmanskou říší vypukla roku 1593. vrchním velením byli pověřeni bratři císaře Rudolfa: Matyáš (řídil severní úsek fronty - v Uhrách) a Maxmilián (převzal jižní křídlo obrany na hranicích Slovinska a Chorvatska Taktéž moravský zemský sněm se usnesl odvádět nové berně na válku s Turky, neboť Morava byla ze všech českých zemí ohrožena nejvíce. Moravské stavy také poskytly další finance na stavbu pevnosti Nové Zámky a rozhodly se postavit vlastní vojenskou hotovost v čele s Bedřichem ze Žerotína.

Již roku 1594 slavilo české a moravské vojsko o 20 tisících mužích úspěch, když vymanilo Komárno z tureckého obležení. Ovšem Turci s podporou 40 tisíc Tatarů vpadli do Uher a soustředili se k dobytí pevnosti Rábu (Györu). Vojsko Matyáše utrpělo drtivou porážku na Žitném ostrově a posádka Rábu kapitulovala. Roku 1596 se vzdala i pevnost Eger bráněná českomoravským vojskem. Vojsko Maxmiliána se spojilo se sedmihradským vévodou Zikmundem Báthorym a střetlo se s Turky v bitvě u Keresztése, ve které císařská armáda čítající na 50 tisíc mužů utrpěla další těžkou porážku.
Na Fabriciově mapě Moravy z roku 1569 je turecké nebezpečí zmíněno slovy: "Prosím Boha, aby ji ochránil od turecké moci." O třicet let později - roku 1599 Turci společně s Tatary zpustošili velkou část horních Uher a vnikly Hrozenkovským průsmykem na Moravu. Poplenili území až po Uherský Brod a byli zastaveni moravskou vojenskou hotovostí. Ta je zahnala a u Javorníka pobila. Turecká hrozba na čas pominula, ale v Uhrách vypuklo povstání proti císaři pod vedením Štěpána Bočkaje. Roku 1605 podnikli povstalecké oddíly nájezd na Moravu.


Zemské vojsko i tentokrát útočníky odrazilo a zahnalo je až k Váhu.V Mírové ujednání mezi Bočkajem a Habsburky v roce 1606, zastoupených arcivévodou Matyášem, získal Bočkaj vládu nad Sedmihradskem, v Uhrách posílila moc stavů a byl obnoven úřad palatina. Zajištění náboženské svobody se týkalo jen šlechty a měšťanů.

Na mírovou smlouvu navazoval i mír ujednaný s Turky, ale Rudolf II. odmítal obě smlouvy uznat (nechtěl přistoupit na požadavek náboženské svobody nekatolickým vyznáním). Vzrostla tak pozice jeho bratra Matyáše. Byl ujednán mír žitvatorocký s Turky na dvacet let, ti si podrželi získaná území a dostali odškodnění ve výši 200 tisíc dukátů.

Roku 1623 sedmihradský vévoda Gábor Bethlen s podporou Turků pronikl až na Moravu, koncem října obklíčily jeho oddíly Hodonín a pronikali až po Znojmo, Brno a Olomouc. Jinak byl ale v průběhu třicetileté války od Turků relativně klid, místo nich drancovali Moravu Švédové. To nejhorší však mělo teprve přijít.

K nové válce s Turky se začalo schylovat roku 1663. Moravský sněm byl nucen schválit nebývale vysokou daň na vedení války s Turky: 473 tisíc zlatých a následujícího roku dokonce 561 tisíc zlatých (2/9 celkových nákladů českých zemí). Po dobytí pevnosti Nové Zámky překročilo zhruba desetitisícové vojsko osmanských Turků a jejich spojenců řeku Váh a přes Uherský Brod vpadlo na jihovýchodní Moravu. Moravští stavové postavili na obranu pěší pluk a svolali veřejnou hotovost jízdy a pěších, která se však před Turky rozprchla.

Byla vypleněna řada měst jako Veselí, Strážnice, Podivín, Hustopeče, Lanžhot, Rajhrad, atd.. Turci pronikli až k Třebíči a Velkému Meziříčí. Císař vyslal na obranu Moravy 3 tisíce jezdců, kteří se spojili s moravským vojskem, jemuž velel Raduit de Souches (velitel obrany Brna před Švédy). Ještě téhož roku přišel další vpád Tatarů, kteří poplenili hradišťský kraj. Třetí nájezd na Moravu zpustošil Valašsko (Klobouky, Vizovice, Vsetín a Valašské Meziříčí). Některé oddíly tureckého vojska pronikly až k Olomouci. Nájezdy v roce 1663 měly strašný dopad na celou jihovýchodní Moravu. Celkové škody na majetku se odhadují na několik milionů zlatých a tisíce odvlečených lidí. Jen na Uherskobrodsku, Uherskohradišťsku a Strážnicku bylo zničeno a spáleno na 49 dědin a městeček, okolo 5000 obyvatel zabito a přes 2000 lidí odvlečeno.

Odvetné tažení na sebe nenechalo dlouho čekat. Roku 1664 generál de Souches v čele moravských a českých pluků a pomocných sasko-durynských vojsk vtrhl z Moravy do Uher. Dobyl Nitru a Levici a porazil silný turecký oddíl u Nových Zámků, přičemž osvobodil několik set zajatých Moravanů. Posléze dobyl ještě Parkaň (Štúrovo) a rozložil se s vojskem mezi Komárnem a Novými Zámky, aby chránil Horní Uhry a Moravu. Císařské vojsko generála Montecuccoliho svedlo vítěznou bitvu s dvojnásobnou přesilou Turků u sv. Gottharda při řece Rábu. Poté byli Turci nuceni podepsat 10. srpna mír ve Vašváru. Mír s dvacetiletou platností nepřinesl habsburské straně podstatnějších zisků, Turci zůstali pány všech uherských pevností, jichž se za války zmocnili (zejména Nových Zámků). Tehdy dosáhlo turecké panství na Slovenku největšího rozsahu.

Poslední vážné ohrožení přišlo roku 1683. 200 tisícová turecká armáda, kterou vedl Kara Mustafa Paša, oblehla Vídeň, hlavní město Svaté říše římské. Turecko-tatarské hordy pronikaly i na Moravu, dostali se až po Brno a Přerov, kde loupily a drancovaly. Moravští stavové postavili počátkem srpna obranné oddíly mušketýrů a dragounů, které bránily moravská města jako Strážnici, Vsetín nebo Frenštát. Obležené Vídni přišel na pomoc polský král Jan Sobieski, jehož armáda procházela od poloviny srpna Moravou, a rakouské oddíly vedené Karlem Lotrinským. S jejich pomocí byli Turci odraženi a tato porážka znamenala počátek konce jejich panství v Uhrách. Roku 1697 v bitvě u Zenty pod vedením prince Evžena Savojského došlo k další porážce tureckého vojska.

Osmané ztratili na 30 tisíc mužů. Habsburské vojsko se dalo na pochod na turecká území a Turci byli nuceni zahájit mírová jednání. V roce 1699 byl podepsán Karlovacký mír, jímž byla ukončena válka mezi Rakouskem a Osmanskou říší. Habsburkové získali zpět východní Uhry, Sedmihradsko, Chorvatsko a značnou část Slavonska. Územního zisku dosáhlo i Polsko a Rusko. Osmanská říše tak definitivně přišla o území ve střední Evropě a od té doby už jen ustupovala.

zdroj: http://promoravia.blog.cz/1004/turci-na-morave-a-turecke-valky
Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011