Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Hlavní stránka

Velká Morava - obecný úvod

Součástí stěhování národů byl příchod Slovanů do střední a jižní Evropy. Kolem roku 800 vznikla na našem území dvě knížectví. Moravské knížectví v čele s knížetem Mojmírem I. a Nitranské knížectví v čele s Pribinou. Počínaje knížetem Moravanů Mojmírem I. se setkáváme s první dynastií, která zosobňuje raně středověký stát. V dějinách se Mojmír I. objevil roku 830 jako panovník říše, pro kterou se později ujal název Velká Morava.
Velkomoravská říše byla prvním útvarem na našem území, který je možno označit jako ranou formu státu. Z původního jihomoravského jádra se postupně rozšířila a zahrnula oblasti v Čechách, Slezsku na dnešním Slovensku a v Podunajské nížině. K významným událostem patřil Mojmírův útok na nitranského knížete Pribinu a tím připojení Nitry k Velké Moravě.

Roku 846 se s podporou východofranského krále Ludvíka II. Němce ujímá vlády nad Velkou Moravou Mojmírův synovec, kníže Rostislav. Vzrůstající Rostislavova moc však záhy narazila na zájmy Ludvíka Němce a tak se roku 855 ocitla Velká Morava ve válečném stavu s Východofranskou říší.

Kolem roku 860 se na Rostislavově dvoře rozhodli získat podporu pro posílení státu a křesťanství. Jelikož neuspěli, vysílají roku 863 poselstvo do Cařihradu, k světské a duchovní hlavě císaři Michalovi III. Michal III.,byzantský císař a patriarcha Fótios se rozhodli vyslat na Moravu misii v čele se soluňskými bratry Konstantinem Filosofem (Cyrilem) a Metodějem. Jejich úkolem bylo vytvořit na Moravě církev východního typu s vlastním liturgickým (bohoslužebným) jazykem.


Roku 867 byl zabit císař Michal III. a strana patriarchy Fótia byla poražena, musela cyrilometodějská mise řešit otázku vysvěcení svých žáků poutí do Itálie. Hlavní problém nastal s užíváním staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka. K tomu však mise překvapivě získala souhlas papeže, který jmenoval Cyrila biskupem. Po brzké Cyrilově smrti (14. 2. 869) se z papežského rozhodnutí stal Metoděj arcibiskupem sirmijským a misijním biskupem pro Slovany. Jeho posláním bylo budovat církevní provincie v oblastech na východ.


 Napjaté vztahy mezi Velkomoravskou a Východofranskou říší se nijak nezlepšovaly. V roce 870 byl kníže Rostislav zajat svým synovcem Svatoplukem, který ho vydal do franských rukou. Pro údajnou zradu byl dokonce ve franském zajetí oslepen. Svým vystoupením proti Rostislavovi si Svatopluk nezískal přízeň Franků nadlouho. Už v roce 870 ho zajali a Velkou Moravu vojensky obsadili. Svatopluk však sáhl ke lsti, domluvil se s moravskými předáky, kteří si nepřáli cizí nadvládu, franské vojáky porazil a vytlačil za hranice své říše. V těchto dramatickým chvílích zůstala moravskými spojenci česká knížata (přemyslovec Bořivoj). V roce 874 byl dojednám mír ve Forchheimu. Svatopluk se zavázal, stejně jako Čechové, odvádět Frankům tribut (tj."výkupné" za další vpády) a složit slib věrnosti. Východofranská říše si tím zajistila vliv a mír na východní hranici a Svatopluk si zase otevřel cestu k vlastním výbojům.


V dalším období těžil Svatopluk s civilizačního náskoku Velké Moravy vůči slovanským sousedům a začal rozšiřovat svou svrchovanost spolu s šířením křesťanství. Důležité místo opět zaujal sirmijský arcibiskup Metoděj, od něhož převzal na Svatoplukově dvoře křest přemyslovec Bořivoj. V Čechách to vyvolalo povstání na jehož potlačení se podílelo moravské vojsko. Po Bořivojově smrti (asi r. 889) převzal Svatopluk bezprostřední vládu nad Čechami. Tento stav potvrdil (r. 890) při mírové smlouvě s Velkou Moravou východofranský král Arnulf. Svatoplukovo nadvládu tím uznali i některé lužické a slezské kmeny.


Složitým způsobem probíhalo vytváření organizační struktury moravské církve. Příčinou byl dvojí původ kněžských misií - byzantské a franské. Celý spor vyřešil roku 880 papež ve prospěch Metoděje i Velké Moravy. Řím si uvědomoval význam slovanských misií pro šíření vlastního vlivu, ocenil Metodějovo postavení a na tomto základě zřídil moravské arcibiskupství pod jeho vedením a staroslověnština byla povolena jako liturgický jazyk. Zároveň však papež zajistil rovnovážný podíl latinského duchovenstva na církevní organizaci Velké Moravy. Jeho představitelem se stal v hodnosti nitranského biskupa Šváb Wiching. Spory mezi latinskými a slovanskými kněžími se znovu vyhrotily v době Metodějovi smrti (6. 4. 885). Ten označil za svého nástupce Gorazda. Řím však požadoval za jeho uznání určité ústupky týkající se také liturgického jazyka. Protože slovanská strana odmítla na dohodu přistoupit, vyvolala tím Svatoplukův hněv a Gorazd byl se svými stoupenci z Moravy vyhnán.


Na konci 9. století se objevila nová hrozba z východu, byly to kočovné maďarské kmeny, které si hledaly prostor k usídlení v dolním Podunají. V roce 893 porazily Bulhary a vytlačily je za Dunaj. Panovníkova smrt byla vždy ve středověku zkouškou pro stabilitu státu. Také po Svatoplukově smrti (r. 894) se ukázalo, že jeho říši mimo moravské území spojovala především jeho osobnost. V Čechách se opět dostala k vládě domácí knížata (Spytihněv I.). Morava se dostávala pod tlak Maďarů a vyčerpaná společnost se vracela k pohanství.

 Roku 903 nebo 904 (prameny se rozcházejí) utrpělo moravské vojsko velkou porážku od Maďarů, kteří pak zpustošili moravská hradiště. Hovoří se dokonce o vylidnění Moravy. Poslední nadějí k obnově mojmírovského státu mohlo být bavorské vojsko, ale to bylo roku 907 v bitvě u Bratislavy rovněž zničeno.


Maďarský vpád těžil z krizového stavu Velké Moravy, jeho důsledky však byly natolik razantní, že se i jádro státního území rozpadlo a obyvatelstvo se vrátilo k předstátnímu stavu. Morava sice nebyla, na rozdíl od jižního Slovenska, bezprostředně ovládnuta Maďary, zanikla však vláda dynastie a rozpadla se církevní organizace.


Přes značnou koncentraci politické moci patřila Velké Morava k raným typům států, které se rozvíjely především kořistnickým způsobem. Její velký územní rozsah byl ve skutečnosti okruhem kmenové závislosti kolem menšího, ale pevného centrálního jádra. Maďarský vpád zničil právě toto jádro a zvrátil do této doby převládající trend státnosti s centrem na řece Moravě. Místo něho převzaly iniciativní roli při dotváření státu a národnosti přírodně lépe chráněné Čechy. Zánikem Velkomoravské říše se tedy rozdělily dějiny Čechů a Slováků až do opětovného spojení v roce 1918.


Bližší pohled na kulturu a hospodářství Velké Moravy umožňuje archeologie. Byla odkryta dvě velká sídelní centra s řadou sakrálních staveb (drobné kostelíky i větší baziliky). První v oblasti Staré Město - Uherské Hradiště - Modrá a druhé v Mikulčicích. Architektura prozrazuje různé kulturní vlivy, podobně jako šperkařství. Postupně se začal vytvářet moravský styl přepychových šperků, jenž se šířil především do Čech a jižního Polska. Nejvyšší aristokracie sídlila ve velkých areálech na vlastních dvorcích, obklopených obydlími svých bojovníků, služebnictva a řemeslníků. K některým areálům patřil i kostelík.


Byla užívána různá platidla, ne však mince. Směna zboží měla dálkový charakter, byla doložena i směna zboží se Středomořím.


PANOVNÍCI


MOJMÍR I. (830-845) - v roce 830 proběhlo sjednocení střední Moravy s Nitranským knížectvím - vládl zde kníže Pribina - Velká Morava se stala nejmocnějším státem ve střední Evropě. Přijal křest z bavorského Pasova v roce 831. Nepřátele měl na západě - Východofranská říše, na východě Kyjevská Rus a na jihu Bulharská říše. Rozsah Velké Moravy v době rozmachu: Čechy, Morava, Slovensko, Panonie, Halič, území u horní Visly a Odry, území Lužických Srbů, území mezi Karpatami a Dunajem. Ve Velké Moravě se střetly zájmy Východofranské říše a Byzantské říše - obojí chtěli dát křesťanství a získat tak vliv, nakonec ho roku 845 přijali z Řecka, ale po vpádu Ludvíka Němce na Moravu ho odvrhly. Ludvík Němec sesadil Mojmíra a dosadil jeho synovce Rastislava.


 RASTISLAV (846-870) - z počátku své vlády byl vděčný Ludvíku Němci, ale později proti němu vedl válku. Roku 861 požádal papeže o povolení bohoslužeb ve staroslovanštině - nepovoleno. Usiloval o vlastní arcibiskupství - o osvobození se od Východofranské říše. Požádal o pomoc byzantského císaře Michala III., patriarcha Fotios vybral do čela poselstva Konstantina a Metoděje, kteří roku 863 přišli ze Soluně (tam se mluvilo staroslovansky, rozuměli tedy i u nás). Do té doby při bohoslužbě pouze řečtina, latina a hebrejština - nyní Konstantin a Metoděj zavedli liturgii ve staroslověnštině; Konstantin vytvořil zvláštní písmo - hlaholici, později se z ní vyvinula cyrilice (a později azbuka). Učili číst a psát - vznikali první písemné památky. Vše vedlo ke sporům s pasovským biskupem, v roce 867 se chtěli vrátit do Konstantinopole, pozváni papežem do Říma, kde Konstantin onemocněl, vstoupil do kláštera, přijal jméno Cyril a roku 869 zde zemřel. Metoděj byl jmenován arcibiskupem v Panonii a Sirmii, biskupem pro Slovany na východ od Salzburgu. V Panonii se zdržel u Pribinova syna Kocela, zde byl zajat bavorskými kněžími, tři roky byl vězněn proto, aby se vzdal titulu arcibiskupa, pak na přání papeže propuštěn. Rostislav nyní viděl nebezpečí v synovci, knížeti nitranském - Svatoplukovi, chtěl ho zabít na hostině, Svatopluk ho ale převezl - chytil ho a předal Ludvíku Němci (někde se uvádí, že ho dal jeho synu Karlomanu), ten ho nechal oslepit a zavřít do kláštera.
 
SVATOPLUK (871-894) - syn Ludvíka Němce Karloman obsadil Velkou Moravu a dosadil tam franská markrabata - Vilém a Engeš, Svatopluk zajat - Moravané povstali (mysleli si, že Svatopluk zahynul) - v čele Slavomír, který se stal knížetem. Svatopluk byl postaven do čela franské armády, pak přešel na stranu Moravanů, vyhrál, uzavřel mír s Ludvíkem Němcem, ale musel platit poplatky.

Získal část Polska, Čechy, asi Srbsko, východní Slovensko - po řeku Tisu - poslal tam biskupa Vichinga, Lužici. V Čechách podporoval Bořivoje. V roce 873 se Metoděj vrátil na Moravu. Roku 880 se Metoděj vypravil do Říma na jednání s papežem Janem VIII.,  ten vydal bulu industriae tual = Horlivosti tvé - liturgie nejprve v latině, pak se slouží ve slovanském jazyce, Metoděj se stal biskupem na Moravě. Metoděj měl spory se Svatoplukem. Měl také spory s Vichingem - latinským kněžím odmítajícím staroslověnštinu. Papež Štěpán V. ji nakonec zakázal, kdo po dvou napomenutích neuposlechne, bude vyobcován z církve. Žáci Konstantina a Metoděje vyhnáni do Prahy do sázavského kláštera, do Bulharska, někteří do Chorvatska.


MOJMÍR II. (895-906) - za něho odtržení Čechů a Srbů, rozpory mezi bratry - Mojmírem II. a Svatoplukem II. Země byla ohrožena ze západu Východofranskou říší a z východu Maďary, kteří byly tlačeni Pečeněhy, kteří obsadily Panonii. Mojmír se spojil s Bavory, ale roku 906 v bitvě na Slovensku poražen, vojsko bylo rozprášeno a zanikla Velká Morava.


Velká Morava byla křižovatkou obchodních cest. Stala se prvním společným státem Čechů, Moravanů a Slováků. Nelze ji však stavět na úroveň říše východofranské či dokonce Byzance. Cyrilometodějská misie si získala primát založením slovanského písemnictví, které se pak rozvíjelo v Bulharsku,Chorvatsku, Srbsku a celé východní Evropě. Konstantin vytvořil písmo hlaholici a církevně slovanský jazyk (staroslověnštinu), díky kterému se mohlo křesťanství šířit ve srozumitelném jazyce. Do staroslověnštiny byly přeloženy části Bible a soubor právních norem Zákon sudnyj ljudem. V oblasti Moravy vznikla veršovaná skladba Proglas (předmluva k evangeliu) a tzv. Panonské legendy (Život Konstantinův a Život Metodějův). Historickým úspěchem Velké Moravy bylo, že se tento stát vůbec vytvořil a že prokázal schopnost najít svoji roli v rozšiřujícím se systému křesťanské Evropy.


zdroj: http://www.slovane.cz/view.php?cisloclanku=2008040018
Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011