Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Ekonomie

Monopoly a oligopoly

(Josef Zemánek, 2007) V dnešním pohledu do světa ekonomie navážeme na lekci o dokonalých a nedokonalých trzích a zaměříme se pouze na takové typy trhů, vyznačující se téměř absolutní nedokonalostí.
Celou dobu se tedy budeme zabývat trhy, na kterých dochází k "plýtvání" a k neefektivitě (k nedokonalému využití zdrojů), na kterých dlouhodobě působí jen omezené množství firem, a na kterých se neprosazuje tendence "nulového ekonomického zisku", známá z dokonalých trhů.

Přirozené oligopoly

Přirozené oligopoly vznikají zpravidla tam, kde je produkce určitých výrobků nebo nabídka určitých služeb spojena s "obrovskými" investicemi do výrobních prostředků, znalostí a výzkumu (know-how). Musí se přitom jednat o investice do fixních výrobních prostředků. Pro existenci přirozených oligopolů je dále nutné splnit následující dvě podmínky: 1. Trh, na kterém se "oligopoly" usídlí, musí být v porovnání s náklady dostatečně (relativně) "malý". 2. Nesmí být bráněno vstupu nových firem do odvětví.

A cože se to vůbec pod pojmem oligopol skrývá? Oligopol je takový trh, na kterém po určitou dobu (krátkodobě i dlouhodobě) působí pouze omezený počet firem. Obvykle se jedná o dvě, tři, čtyři firmy, které se usídlily na trhu jako první, a které byly dostatečně kapitálově vybaveny. Ukázkovým příkladem oligopolu dvou firem je globální trh s velkými přepravními civilními letadly. Ten je v porovnání s obrovskými fixními výrobními náklady tak malý, že se na něm mohou v současné době pohybovat pouze dvě společnosti - americký Boeing a evropský Airbus. V dobách světových hospodářských recesí, během nichž dochází k mírnému "scvrknutí" trhu s leteckou přepravou osob, dokonce tento trh nestačí "uživit" ani naše dva letecké velikány, což se projevuje skrytými miliardovými dotacemi ze strany USA i EU.

I kdyby se po dobu několika let těšily oba výrobci velkých civilních letadel z mnohamiliardového "ekonomického zisku" (opět neplést s účetním ziskem), nemusejí se obávat, že by tento zisk přilákal do oboru třetího výrobce letadel. Jakmile by totiž do hry vstoupil třetí hráč, poklesly by ceny letadel a ekonomický zisk by se rázem proměnil v ekonomickou ztrátu. Dlouhodobá ekonomická ztráta by logicky nevedla k ničemu jinému než k bankrotu jednoho nebo dvou výrobců letadel z této trojice. Nejpravděpodobnějším adeptem na bankrot by byl přitom náš třetí výrobce, který by nedisponoval dlouholetými zkušenostmi v oboru, ani zákaznickou základnou. Jak nás však učí ekonomická historie, při tržních střetech mnohdy vítězí mladá dravá firma nad zavedeným "dinosauřím" kolosem. Nemělo by být proto velkým překvapením, kdyby ze střetu tří globálních výrobců letadel pro osobní přepravu vyšel vítězně právě náš ambiciózní nováček (například z Číny).
Nesmíme však zapomínat na to, že i trh s velkými osobními letadly vykazuje dlouhodobě mírný růst. V horizontu jednoho či dvou desetiletí se proto může stát, že uživí třeba 3 nebo 4 výrobce. Pořád to ale bude oligopol. Jen s větším počtem firem.

Podobně oligopolní trhy nalezneme i v jiných ekonomických oborech. Oligopolem je například trh mikroprocesorů (Intel, AMD), český mezinárodní letištní trh (Praha-Ruzyně, Ostrava), trh s vynášením satelitů do vesmíru, trh mezinárodních zajišťoven (institucí, pojišťujících pojišťovny), trh s náročnými elektronickými vojenskými systémy apod. Za přirozený oligopol by se dal považovat i český trh spaloven komunálního odpadu, na kterém působí pouze několik společností.

Vznik oligopolu (popřípadě monopolu, na nějž přijde řada o několik odstavců dále) bychom si mohli nejlépe představit asi takto: Ve středověkém městě rozděleném řekou na dvě poloviny neexistuje žádný most, přes který by se mohli obyvatelé dostávat z jedné stran města na druhou. Používají proto pomalých a nepohodlných služeb převozníka.Jednou však dostane malá skupinka bohatých a podnikavých měšťanů nápad. Postaví most, za jehož přechod budou vybírat od lidí mýtné.

Postavit takový most není zrovna nejlevnější záležitostí. Jeho stavba přijde na 100 000 zlatých a roční údržba na dalších 2 000 zlatých. Protože poptávka po mostě je dostatečně vysoká, jeho stavba se vyplatí. Jakmile most stojí, začnou na něm naši podnikatelé vybírat mýtné, jehož výši nastaví na takové úrovni, aby tím maximalizovali svůj zisk. V našem případě se bude výše mýtného rovnat takové ceně, při které dojde k maximalizaci tržeb. Pro náš model to mohou být třeba 4 zlaté. Za tyto 4 zlaté bude ochotno po mostě přejít každým rokem 5 000 měšťanů.


Každým rokem proto provozovatelé mostu utrží 20 000 zlatých, díky kterým se jim investované prostředky do stavby mostu vrátí zpět během šesti let. Protože v ostatních podnikatelských činnostech v okolí města činí návratnost finančních prostředků 15 let, jsou naši podnikatelé spokojeni, neboť díky stavbě mostu dosáhli ekonomického zisku.

  • "Úspěch mostu" však objeví další podnikavci, kteří o několik stovek metrů dále postaví za 100 000 zlatých most podobných parametrů. Díky "touze" podnikatelů po ekonomickém zisku stojí ve městě od určité doby již dva mosty. Obyvatelé města z toho mají obrovskou radost, naši první investoři příliš důvodu k oslavám ale nemají. Snižují se jim totiž tržby a tím pádem i návratnost vložených investic, protože počet lidí přecházejících po prvním mostě klesá na polovinu (polovina jeden most, polovina druhý most).

    Po každém z mostu přechází nyní ročně pouhých 2 500 měšťanů, platících po čtyřech zlatých. Tržby z mýtného se proto snižují z původních 20 000 zlatých na jeden most na 10 000 zlatých. Současně se prodlužuje doba návratnosti investice do mostu z šesti let na 13 let. Protože je to ale pořád o dva roky kratší návratnost než v ostatních podnikatelských příležitostech, jsou naše obě investorské skupiny stále spokojeny (i když o něco méně, neboť se o ekonomický zisk musí dělit s provozovatelem druhého mostu). Investoři jsou spokojeni i proto, protože se nemusí obávat příchodu třetího mostu na trh. Třetí most by totiž svým stavitelům a provozovatelům nepřinesl nic jiného než ekonomickou ztrátu, jelikož by na sebe vydělal až za 19 let. A to už by se opravdu vyplatilo pěstovat v okolí města obilí s mnohem rychlejší návratností investovaných prostředků.

    Ve městě tedy po několik desetiletí stojí dva mosty, které nejsou ničím jiným než ukázkovým (i když poněkud zjednodušeným) případem oligopolu. Náš oligopol je stejně jako ostatní oligopoly ekonomicky neefektivním trhem. Efektivní by totiž bylo, kdyby ve městě stálo 2,33 mostu. Toto přání je ale z logických důvodů nesmyslným a nesplnitelným požadavkem. Dalšího mostu se zkrátka dočkají měšťané až ve chvíli, kdy vzroste poptávka po přechodu přes řeku. To znamená, že budou ochotní platit vyšší mýto nebo jich při ceně 4 zlaté přejde přes řeku ročně více než 7 000. Jedině tak přijdou dosavadní podnikatelé o svůj dlouhodobý ekonomický zisk.

    "Státem" vytvořené oligopoly

    Státem vytvořené oligopoly se podobají oligopolům přirozeným, s tím rozdílem, že nevznikají přirozenou cestou, ale díky bariérám vytvořeným státem (popřípadě krajem, městem). Zpravidla se jedná o trhy, na kterých je uměle potlačena konkurence s cílem omezit počet společností působících na trhu. Často užívaným důvodem (záminkou) k tvorbě umělých oligopolů je kvalita a stabilita poskytovaných služeb, které by prý nebylo možné dosáhnout za stavu svobodného neregulovaného trhu. Skutečným "výsledkem" působení umělých oligopolů bývá ale mnohdy přesný opak - vysoké ceny poskytovaných služeb, jejich nižší kvalita, nedostatečná motivace k inovacím, nižší ekonomická efektivita oproti stavu "bez regulace trhu"...
    Abychom nechodili daleko pro příklad, vyjmenujme si několik českých oligopolních trhů. Sami si přitom odpovězte na otázku, zda jsou umělé oligopoly ekonomicky i společensky přínosné? Zkuste se přitom řídit svými osobními zkušenostmi.

    Asi nejznámějším českým oligopolem je celoplošný televizní trh (pokud odmyslíme kabelové a satelitní televizní stanice), na němž prostřednictvím dlouhodobých licencí působí pouze tři "společnosti" (stanice) - Česká televize, Nova a Prima. Dalším je trh mobilních operátorů (T-Mobile, O2-Eurotel, Vodafone).

    Jestliže bychom ponechali na svobodném trhu, ať si sám určí pro koho je na trhu místo, dočkali bychom se patrně (nepatrně) většího počtu firem pohybujících se na našem televizním a mobilním oligopolu. Zároveň s tím by se otevřel prostor pro nižší ceny, rychlejší inovace a kvalitnější služby. To, že prostor pro další hráče na zmíněných českých oligopolech existuje, potvrzuje dění na trzích "substitutů". Stačí si vyjmenovat několik pojmů - Wifi, Skype, ICQ, UPC, Satelitní televize, Internetová televize...

    Přirozené monopoly

    Přirozené monopoly mají hodně společného s přirozenými oligopoly. Jsou to takové trhy, na kterých není žádným způsobem omezena konkurence, zároveň však takové trhy, které vyžadují vysoké počáteční investice do fixního kapitálu. Fixní investice jsou zpravidla tak vysoké a tak specifické, že umožňují existenci pouhé jedné společnosti na trhu.

    Přirozeným monopolem je například trh rozvodů vody. Jakmile některá společnost vytvoří ve vaší obci či městě vodovodní síť, těžko si lze představit, že se najde nějaká jiná společnost, která bude ke každému domu zavádět novou paralelní vodovodní linku. Bylo by sice zajímavé mít do domu zavedena dvě nebo tři vodovodní potrubí od dvou nebo tří vodárenských společností a podle ceny vody a její kvality otáčet jednotlivými vodovodními kohoutky, pro vysoké fixní náklady je bohužel tato idea nerealizovatelná. Každé velké město je proto v područí přirozeného vodárenského monopolu, což nevede opět k ničemu jinému než k ekonomické neefektivitě a k vyšším cenám. Přirozeným monopolem může být například i trh turistické lanové dráhy vedoucí na českou Sněžku nebo jinou horu.

    K přirozeným monopolům je ovšem nutno podotknout, že se v ekonomice vyskytují pouze ve velmi omezené míře (je jich jako šafránu). Možná si řeknete, co je to za nesmysl, vždyť v médiích se to monopoly jenom hemží. Co třeba Microsoft, Český telecom, ČEZ, Česká pošta, České dráhy, České aerolinie...

    Jestliže se ale trochu zamyslíte a použijete k tomu své dosavadní ekonomické znalosti, přijdete na to, že ani jedna z vyjmenovaných společností není přirozeným monopolem. Microsoft má pouze monopol na trhu Windows, nikoli na trhu operačních systémů, protože nikdo nikomu nebrání, aby vytvořil svůj operační systém, popřípadě textový nebo tabulkový procesor, internetový prohlížeč atd. Současná "dominance" Microsoftu je pouze výsledkem nedostatečné technologické, marketinkové a informační aktivity konkurentů Microsoftu. Český telecom není (nebyl) přirozeným monopolem, nýbrž státem vytvořeným monopolem (což je mnohem horší stav než by tomu bylo v případě přirozeného monopolu). Stejným státním monopolem jako Český telecom je Česká pošta. Jakmile by státní zásahy na tomto poli ustaly, oba monopoly by se rázem rozpustily.
    S ČEZem, Českými drahami a Českými aeroliniemi je tomu trochu jinak. Pokud by elektrárenská společnost ČEZ nevlastnila žádného distributora elektřiny (pouze by vyráběla elektřinu) a všem domácnostem i firmám by bylo umožněno vybírat si svého dodavatele (výrobce) elektřiny, o monopol by se vůbec nejednalo. Každý by si totiž mohl svobodně vybrat, od koho chce elektřinu kupovat (například z větrné elektrárny svého souseda, popřípadě z tepelné elektrárny společnosti ABC). Jestliže to takto v Česku nefunguje, je to chybou státu. České dráhy na tom jsou podobně jako ČEZ. Jestliže by byly odděleny koleje od společností provozující vlakovou dopravu (toto již existuje) a zároveň by bylo umožněno provozovat vlakovou dopravu jakékoliv společnosti, splňující zákonem stanovené podmínky (bezpečnost, hygiena), nebyl by železniční trh v Česku státním monopolem, ale pouze o něco více efektivnějším přirozeným oligopolem.

    Nakonec tu máme ještě České aerolinie. Ty však monopolem nejsou ani zdaleka. Každý turista či obchodník cestující z Prahy do USA nebo do Velké Británie si totiž může svobodně vybrat z celé řady světových aerolinií. České aerolinie jsou pouze státním podnikem, což neznamená nic jiného než podnikem, který se potýká s nízkou produktivitou práce, vysokými náklady a (až na výjimky) permanentními finančními ztrátami v řádech několika stovek milionů korun. V tomto případě pomůže pouze urychlená privatizace soukromému investorovi.

    "Státem" vytvořené monopoly

    O státem vytvořených monopolech jsme se zmínili již v předchozích odstavcích. Jsou to zkrátka takové trhy, na kterých díky "ochranné ruce" státu působí pouze jediná společnost. Jestliže by "ochranná" ruka státu zmizela, během několika let by se tyto monopoly přetransformovaly v přirozené oligopoly, které by se navzájem utkaly v konkurenční bitvě o spotřebitele.

    Průvodním jevem státem vytvořených monopolů je často vysoká cena poskytovaných služeb a prodávaných výrobků, jejich nižší kvalita, přezaměstnanost, nízká produktivita práce, apod. Veškeré vyjmenované negativní jevy jsou dány především neexistencí konkurence, a nebo alespoň neexistencí obav ze vstupu konkurenční společnosti na trh ovládaný státem vytvořeným monopolem. Každý státem vytvořený monopol po určité době "zleniví" a namísto toho, aby se staral o své zákazníky a přinášel jim nové převratné služby, dělá vše pro to, aby se nedostal do konfliktu se státními regulačními orgány, které by mohly začít až příliš regulovat jeho ceny a nebo ho dokonce pokutovat za zneužití dominantního (monopolního) postavení na trhu.

    Jednou z dalších nevýhod státem vytvořených monopolů bývá jejich propojení s politickou sférou prostřednictvím dozorčích rad, ve kterých zasedají buďto přímo jednotliví politici nebo lidé dosazení politickými stranami. Umělé monopoly se až příliš často stávají prodlouženou politickou rukou, a až příliš často se o nich hovoří v souvislosti s korupcí a nadměrně vysokými odměnami členů dozorčích rad i menežmentu. Čím méně umělých monopolů v ekonomice existuje, tím lépe pro celou společnost.

  • zdroj: http://www.euroekonom.cz/ekonomie-clanky.php?type=lekce8
Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011