Historik.webgarden.cz

RSS Google YouTubeFacebookTwitter ICQ2Go! Skype WikipediaPřešlapy Comeback

Historie

Velká francouzská revoluce (1789-1794)

V osmdesátých letech 18. století se hospodářský stav Francouzského království neustále horší. Neúroda v zemědělství přivádí krizi, jež se projevuje hladem, drahotou a vzpourami. Jediným východiskem z této situace je zdanění privilegovaných stavů. Ty se tomu ovšem brání a prohlašují, že je může zdanit pouze stavovské shromáždění celé Francie, tzv. generální stavy (šlechta, duchovenstvo a měšťanstvo), které jsou nakonec i přes obavy krále Ludvíka XVI. svolány na 5. května 1789.

Po měsíci marného vyjednávání se zástupci třetího stavu (měšťanstvo) 17. června prohlašují za představitele celého národa a své zasedání proto nazývají Národním shromážděním. 9. července se ve Versailles Národní shromáždění prohlašuje Ústavodárným národním shromážděním a rozhoduje se k vypracování ústavy.

Král chce pomocí vojska zabránit zániku své absolutistické vlády, avšak připravovaný útok vzbuzuje nesmírné vzrušení mezi obyvateli Paříže a jejich odhodlání k odporu. 14. července vtrhávají do královské zbrojnice, zabavují zbraně a napadají věznici Bastilu. Po pětihodinovém obléhání je vězeňská posádka donucena se vzdát.

Dobytí Bastily znamenalo pád starého režimu a zlomilo tím odvahu Ludvíka XVI. pokračovat v boji proti revolučním silám. Postavení lidu se však nijak nemění, a proto rolníci sami začínají odpírat placení feudálních dávek, ničí panské dvory a zámky. Kontrarevoluční šlechta dostává strach a začíná ve velkém opouštět Francii.

V té době Ústavodárné shromáždění pokračuje v práci na nové ústavě. Nejprve je 26. srpna 1789 přijato Prohlášení lidských a občanských práv, které je jakýmsi úvodem k vlastní ústavě a jehož hlavní krédo zní: „Volnost, rovnost, bratrství“. Následně roku 1791 přijatá Ústava zaručuje rovnost občanů, svobodu slova a právo na vlastnictví. Přesně od sebe odděluje moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Shromáždění ji v září 1791 předkládá králi a ten ji po krátkém váhání stvrzuje. Francie se formálně stává konstituční monarchií.

V Zákonodárném shromáždění, které je následně zvoleno, převažuje finanční buržoazie. Proti ní stojí jednak maloburžoazní demokraté, jednak představitelé obchodní a průmyslové buržoazie – Girondisté. Mimo sněmovnu se také ustavují skupiny poslanců, které vydávají své politické listy. Jedním z nich jsou Jakobíni. Tento klub soustřeďuje pokrokovou maloburžoazní inteligenci, která žádá dovršení revoluce a omezení královské moci, zvláště když v něm začíná nabývat většího vlivu rozhodný buržoazní demokrat Maxmilien Robespierre.

Francie se v létě 1792 ocitá v ohrožení pruskými a rakouskými vojsky. Pařížané nutí Zákonodárné shromáždění, aby byli k ochraně Paříže povoláni dobrovolníci z celé Francie. Na pomoc přicházejí ozbrojení marseillští dělníci, zpívají si revoluční píseň Marseillaisu, dnešní francouzskou hymnu. Pařížský lid přesto ztrácí důvěru k Zákonodárnému shromáždění, a proto si volí vlastní výbor, tzv. Komunu Paříže.

V noci z 9. na 10. srpna 1792 se v Paříži rozeznívají zvony. Pařížský lid, v jehož čele stojí Georges Danton, útočí na královské sídlo. Královská rodina je uvězněna a jsou vypsány volby do Národního konventu. Tím je monarchie definitivně svržena a končí tím i první období francouzské revoluce. Mezitím jsou postupem intervenční pruské armády povzbuzeni šlechtičtí roajalisté, podněcují vzpouru a chtějí osvobodit krále. Pařížané však svým rozhodným vystoupením 2. září připravované spiknutí drtí a uvězněné kontrarevolucionáře do jednoho pobíjejí.

Lidová povstání přivádí obrat i v průběhu války s Pruskem a Rakouskem. Dne 20. září 1792 dochází k bitvě u Valmy, v níž Francouzi vítězí nad pruským vojskem. Na prvním zasedání nově vzniklého Konventu, dne 21. září, je král sesazen a o den později je vyhlášena republika.

Převahu v Konventu získává buržoazie, která ovšem není jednotná, přivádí tak Francii opět do krize. Najevo vychází také fakt, že král z vězení podněcuje ostatní státy k útoku, a proto se Konvent 12. ledna 1793 rozhoduje o jeho popravě. Ta je stanovena na 21. ledna.

Královou popravou je šokována celá Evropa. K Prusku a Rakousku se připojuje také Španělsko, německé a italské státy, Anglie a později i Rusko. Jejich vojska zatlačují revoluční armády zpět na francouzské území. Současně v oblasti Vendée, na západě Francie, vzniká protirevoluční selské povstání.

Na další vývoj má velký vliv i nedostatek životních potřeb, ten způsobuje velkou drahotu, jíž strádá především drobný městský lid. Jakobíni se v květnu 1793 snaží pomocí zákonů chudině pomoci. Vládnoucím Girondistům se to ovšem příčí, a proto se snaží zbavit jakobíny vlivu. Jejich pikle však maří pařížský lid. 2. června se znovu Paříží rozléhá zvuk zvonů. Na 80 tisíc lidí oblehá Konvent a dosahují zatčení girondistických poslanců. Tím končí i druhé období revoluce. V těchto dnech se vedoucí stranou v Konventu stávají jakobíni, v jejichž čele stojí Robespierre. Konvent získává lidové vrstvy novými revolučními opatřeními, jimiž se postavení lidu lepší. Vojskům se daří vítězit nad armádami interventů a znovu přenáší válku do nepřátelských zemí. Zároveň je potlačena i protirevoluční vzpoura ve Francii a tragický osud potkává i bývalou královnu Marii Antoinettu, jež je 16. října 1793 popravena.

Po vítězství nad vnitřním i vnějším nepřítelem se mezi jakobíny projevují hluboké vnitřní rozpory, dělí se na radikály a umírněné. Umírnění, vedení Dantonem, chtějí zmírnění revolučních opatření. Naproti tomu radikálové, zastoupení drobnou buržoazií a chudinou, se domáhají dalšího zlepšení svého postavení. Jakobínská diktatura nemůže tyto požadavky plnit, a tak se začne násilím zbavovat představitelů obou skupin. Danton je 31. března 1794 zatčen a 5. dubna popraven. Robespierre a další přední představitelé režimu jsou zatčeni 27. července. Pařížská Komuna je sice ihned osvobozuje, ale po neposkytnutí dostatečné podpory od lidu jsou ještě téže noci zadrženi. Poprava je určena na následující den, 28. července. Tento den je nejen koncem třetího období revoluce, ale i koncem francouzské revoluce vůbec.

Revoluce byla nesmírným převratem v celém společenském řádu Francie. Zničila feudalismus, který bránil dalšímu rozvoji. Zavedla nový politický řád a její politická hesla vzrušovala celou Evropu.

Michal Soldán, Vinohrady

Žádné komentáře
 
Historie, referáty, maturitní otázky, recenze, hudba, hry, filmy a seriály online. Kontakt: historik.admin@seznam.cz © 2010 - 2011